Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Havlíčkově Brodě uložili společnosti MV Speed s. r. o. se sídlem v Jesenici u Prahy tři pokuty v celkové výši 598 tisíc korun. Za navážku odpadů na různé pozemky na Třebíčsku a za následné poškození dřevin i keřů. První pokutu 120 tisíc korun dostala firma za nelegální navážku odpadní zeminy a kamení na pozemek v Kožichovicích, který je veden jako trvalý travní porost a součást zemědělského půdního fondu (ZPF). Druhá pokuta 300 tisíc korun padla za uložení tisíců tun odpadní zeminy a kamení na pozemcích, které nebyly k nakládání s odpady určené. Třetí pokutu 178 tisíc korun uložili inspektoři za poškození dřevin a keřů způsobené nelegálním uložením těchto odpadů. Všechny uložené sankce jsou pravomocné.

Pokutu 120 tisíc korun uložili inspektoři na základě terénního šetření a následné kontroly v dubnu a květnu 2019, kdy zjistili, že na plochu 3600 m2 firma v průběhu předchozího roku postupně navezla asi čtyři tisíce tun zeminy a kamení. „Odpady pocházely většinově z výstavby skladové haly v Okříškách, v menší míře potom ze stavby silnice mezi Třebíčí a Stříteží. Navíc zemina z této druhé stavby překračovala limitní hodnoty arsenu pro odpady ukládané na povrchu terénu, k těmto účelům tedy vůbec neměla být použita,“ řekl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Havlíčkově Brodě. Při stanovování výše pokuty inspektoři zohlednili to, že přestupek se dotkl poměrně velké plochy ZPF a také to, že šlo o velké množství nelegálně navezeného odpadu. „Přitěžující okolností pro obviněného bylo, že pozemek, na který byly odpady navezeny, je určen k realizaci opatření ke snižování erozního ohrožení a zvyšování retenční schopnosti území,“ dodal Panský. Společnost MV Speed proti pokutě nepodala odpor, sankce je od 16. listopadu 2019 pravomocná.

Druhou pokutu ve výši 300 tisíc korun dostala společnost za nelegální terénní úpravy. Inspektoři ČIŽP na základě terénního šetření a následné kontroly v dubnu 2019 zjistili, že firma v tomto měsíci uložila minimálně 5 069 tun zeminy a kamení na pozemky v katastrálním území Kožichovice. Ty k tomu ale nebyly určené. Navážka se nacházela na ploše cca 7 100m2 a dosahovala výšky téměř 15 metrů. Většina navezeného materiálu pocházela stejně jako v předchozím případě ze stavby haly v Okříškách. „Zjistili jsme také, že od dubna 2018 do března 2019 firma převzala minimálně 3753 tun odpadů (zemina a kamení), přičemž neměla oprávnění k podnikání v oboru zpracování odpadů. Navíc s nimi následně nakládala na pozemcích, které k tomu nebyly určené,“ dodal Panský. Společnost MV Speed se proti rozhodnutí neodvolala, sankce je od 25. ledna 2020 pravomocná.

Třetí pokutu ve výši 178 tisíc korun uložili inspektoři ČIŽP za poškození skupiny stromů a keřů rostoucích na pozemcích dotčených provedenou navážkou odpadů. Poničeny byly jak volně rostoucí stromy a keře, tak zapojené porosty dřevin v rozsahu 700 m2. „Firma zasypala odpady minimálně 79 kusů stromů - javory, akáty, duby, třešně a topoly. Navezené odpady navíc svojí vahou polámaly keře,“ řekl Jan Panský. Společnost MV Speed proti rozhodnutí neodvolala, sankce je od 27. listopadu 2019 pravomocná.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod zkontrolovali v roce 2019 celkem 98 malých vodních elektráren (MVE). Zaměřili se především na dodržování minimálních zůstatkových průtoků ve vodních tocích. U osmi MVE (cca 8 % ze všech kontrolovaných) zjistili porušení vodního zákona.

„V posledních letech se problematikou zachování minimálních zůstatkových průtoků na tocích intenzivně zabýváme. Jedná se o strategii dopomoci ke „spravedlivému“ užívání vod v době už viditelných klimatických změn, kdy jsme svědky prožitých období klimatického i hydrologického sucha. Oproti roku 2018[1], kdy zákon porušilo zhruba deset procent kontrolovaných elektráren a roku 2017[2], kdy se pochybení dopustilo 13 procent kontrolovaných, se situace zlepšuje. Podíl na tom mají jak pravidelné kontroly ČIŽP, tak i lepší kázeň provozovatelů elektráren,“ řekl Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Nejčastějším zjištěným prohřeškem bylo stejně jako v předchozích letech nedodržení  minimálního zůstatkového průtoku stanoveného vodoprávním úřadem. „Nerespektování podmínek pro odběr vod může způsobit dočasné nebo i trvalé poškození fauny a flóry vázané na vodní prostředí. Negativní účinky snížení průtoků se zvlášť výrazně projevují v regulovaných a znečištěných úsecích toků. V krajním případě může dojít až ke snížení samočisticích schopností řek,“ vysvětlil důsledky nedodržování povolení Geuss.

Za pochybení zjištěná v roce 2019 inspektoři ČIŽP zahájili 7 přestupkových řízení a jedno řízení o napomenutí. Z toho k 31. 12. 2019 nabyla právní moci čtyři řízení o pokutě v souhrnné výši 60 000 Kč a jedno napomenutí. V ostatních třech případech řízení o pokutě stále probíhá.

V roce 2019 navíc nabylo právní moci dalších 12 rozhodnutí, která navazují na kontroly provedené v roce 2018. Výše pokut u těchto rozhodnutí činí 435 000 Kč. Celková výše pokut, které v roce 2019 nabyly právní moci, činí 495 000 Kč.

Nejvyšší pokuty, které nabyly právní moci v roce 2019:

Podnikatel Vladislav Kyselica – pokuta 120 000 Kč

Provozovatel malé vodní elektrárny Krasíkov na vodním toku Moravská Sázava provozoval elektrárnu bez povolení k nakládání s vodami.

Kratochvil J s.r.o. – pokuta 55 000 Kč

Provozovatel malé vodní elektrárny Červená Lhota na náhonu řeky Jihlavy porušil podmínky povolení k nakládání s vodami. Při provozu elektrárny nezachoval minimální zůstatkový průtok a neosadil měřící lať na hranu jezu.

MVE Turnov s. r. o. – pokuta 50 000 Kč

Provozovatel malé vodní elektrárny Turnov I – Konělupy na řece Jizeře porušil podmínky povolení k nakládání s vodami. Při provozu elektrárny nezachoval minimální zůstatkový průtok.

Tišnovská dřevovýroba s.r.o. – pokuta 50 000 Kč

Provozovatel malé vodní elektrárny v Borači na řece Svratce porušil podmínky povolení k nakládání s vodami. Při provozu elektrárny nezachoval minimální zůstatkový průtok.

Státní fond životního prostředí ČR aktualizoval harmonogram výzev Operačního programu Životní prostředí pro rok 2020. Aktuální harmonogram ke stažení ZDE.

Jednodušší, efektivnější, pohodlnější. Tak Vídeň prezentuje sloučení kontejnerů na plasty, nápojové kartony a kovy, které nyní patří do jednotných žlutomodrých nádob. Ekologičtější bude i svoz.

Ve Vídni právě probíhá největší změna sběru tříděného odpadu za posledních patnáct let. V rakouské metropoli se nachází přibližně 19 000 nádob na sběr plastů, nápojových kartonů a kovů. A od října 2019 jsou tyto varianty nahrazovány jednotnými nádobami pro všechny tři druhy materiálu. Poslední popelnice budou vyměněny do konce března 2020.

6 500 sběrných stanovišť
Pro obyvatele Vídně to znamená jednodušší třídění odpadu a také více stanovišť s kontejnery. Počet nádob sice zůstává stejný, díky žlutomodrému kontejneru ale naroste počet sběrných míst pro plastové lahve, nápojové kartony nebo plechovky na 6 500.

„Vídeňané ročně vytřídí na 350 000 tun surovin pro další zpracování a ušetří tím 75 000 tun CO2,“ tvrdí vídeňská radní pro životní prostředí Ulli Sima, která věří, že díky jednoduššímu třídění se podaří sesbírat ještě více použitého materiálu pro recyklaci. Výměnu doprovází informační kampaň včetně letáčků do každé domácnosti. Nové žlutomodré nádoby jsou označeny jasně srozumitelným textem a symboly.

Efektivnější svoz
Zjednoduší se i svoz. „Fúzí uspoříme kolem 80 000 vozokilometrů, neboť popelnice nebude muset vyvážet tolik různých nákladních vozů,“ slibuje si další roční úsporu vídeňská radní. Jednotlivé suroviny následně vytřídí automatická technologie.

Sloučení nádob na odpad probíhá ve spolupráci se společností ARA, která v Rakousku zodpovídá za sběr, třídění a další využití obalových materiálů.

 

Pokud vás zajímá příprava hlubinného úložiště, nejnovější trendy odstraňování mikropolutantů z vody, moderní trendy obecních systémů odpadového hospodářství nebo unikátní technologie pyrolýz na zpracování pneumatik, pak byste měli zpozornět a 24. – 26. 3. 2020 si vyhradit čas.

Konference Týden výzkumu a inovací pro praxi a životního prostředí (TVIP 2020, www.TVIP.cz) i letos přinese řadu zajímavých příspěvků z oblasti výzkumu v celé šíři životního prostředí i aktuální informace z řízení a managementu nejen průmyslových rizik.

RADIOAKTIVNÍ ODPADY

Díky úzké spolupráci s Centrem výzkumu Řež a ÚJV Řež se na program konference po dvou letech vrací téma radioaktivních odpadů. Právě ÚJV Řež zpracovává a upravuje k bezpečnému uložení více než 90 % institucionálních radioaktivních odpadů vznikajících v ČR. O tom, jak v praxi funguje celý systém likvidace těchto odpadů zazní v přednášce Martina Strejce. Zároveň bude představena nová technologie zpracování kapalných odpadů metodou zahušťování a dekontaminace pevných odpadů abrazivním otryskáváním kovovou drtí.

U inovací zůstane i Róbert Horúcka, zástupce slovenské Jadrové a vyraďovací spoločnosťi, zkoumající nové metody úpravy velmi nízko a nízko aktivních radioaktivních odpadů s cílem splnit požadavky na jejich bezpečné zpracování a konečné uložení.
Pokud se ptáte, jaká to aktuálně vypadá s vybudování hlubinného úložiště radioaktivních odpadů v ČR, pak si nenechte ujít příspěvek Lucie Karáskové Nenadálové z Centra výzkumu Řež. Příspěvek obsáhne informace k aktuálnímu vývoji směřujícímu k zúžení počtu kandidátských lokalit s ohledem na ochranu obyvatel a životního prostředí a neopomine ani nejnovější výzkumné aktivity v oblasti ukládání radioaktivních odpadů.

Již řadu let se hovoří o budoucím nástupci jaderné energetiky v podobě jaderné fúze. Tou se zabývá řada světově významných výzkumných pracovišť, avšak do aplikace v běžné energetice jsme stále daleko. Výzkum Jaroslava Stoklasy z Centra výzkumu Řež se nezabývá snahou o ovládnutí řízené jaderné fúze, ale možnostmi recyklace a ukládání radioaktivních odpadů vznikajících u probíhajících výzkumů.
 
VODA

Stalo se již tradicí, že původní odpadová témata symposia Odpadové fórum doplnily i příspěvky zaměřené na ochranu vod a ovzduší. Ani letošní rok nebude výjimkou a účastníci se mohou těšit na řadu zajímavých příspěvků.
Téma sucha celosvětově rezonuje společností a bohužel ani průběh letošní zimy, kdy je sněhová nadílka velice skoupá, nenasvědčuje tomu, že by letošní léto nebylo ve znamení nedostatku a omezení zásob vody. O to důležitější se tak stává ochrana vodních toků a kvality pitné vody.

Martina Siglová ze společnosti EPS biotechnology, s.r.o. se ve své práci zaměřila na hrozby související s pesticidy a mikropolutanty s cílem ukázat možnosti řešení současné situace. Ta se v ČR stává již kritickou, jelikož po roce 2017 bylo evidováno 152 oblastí zásobovaných pitnou vodou s nadlimitním výskytem pesticidních látek. Poprvé tak v historii pesticidy předčily v minulosti tolik sledované dusičnany. Pro pesticidy postižené oblasti platí časově omezené mírnější hygienické limity. Ty byly nejčastěji stanoveny pro ukazatel acetochlor ESA a toto opatření se dotýká přes 250 tis. obyvatel ČR.

Inovativní řešení v podobě redukce mikropolutantů ve vypouštěných vodách nabízí výzkumný tým Tomáše Weidlicha z Univerzity Pardubice. Ten bude diskutovat možnost chemické degradace obtížně biologicky odbouratelných aromatických sloučenin s vázanou trifluormethylovou skupinou, široce využívanou v dnešních moderních léčivech a pesticidech. Pro jejich rozklad na příslušné biologicky mnohem lépe odbouratelné produkty je možné použít redukční proces, tzv. hydrodefluoraci, který blíže popíše ve své přednášce.

Na tuto přednášku naváže příspěvek Barbory Kamenické ze stejného pracoviště, jehož cílem je nalezení levnější alternativy za dnes používané aktivní uhlí pro odstranění perzistentních polyfluorovaných organických sloučenin z vod. Barbora Kamenická studovala adsorpci Flufenamové kyseliny na uhlíkatý materiál - biochar, včetně možnosti navýšení jeho sorpční kapacity pomocí komerčně dostupných iontových kapalin.

O tom, jak je důležité v budoucnu začít odpovědně a efektivně hospodařit s fosforem v duchu cirkulární ekonomiky, bude referovat Iveta Kotzurová ze společnosti ASIO TECH. V současné době se pro odstraňování fosforu z komunálních odpadních vod využívají metody srážení a recyklace fosforu je opomíjena. Vzhledem ke zvyšujícím se cenám fosforových komodit je vhodné začít o recyklaci více uvažovat. Jednou z možností je sorpce a následná recyklace z eluátu. Přednáška bude diskutovat vhodnost jednotlivých druhů sorbentů.

OVZDUŠÍ

V případě přednášek zaměřených na ochranu ovzduší bychom čtenáře rádi pozvali například na přednášku Jáchyma Brzeziny z ČHMÚ Brno, který se ve své práci zaměřil na negativní dopady na kvalitu ovzduší souvisejícími s výstavbou, která je stále intezivnější. Jeho prezentace ukáže, že v některých případech můžou být následky v některých lokalitách zcela dominantní.
Na téma pak naváže Pavel Buček z VŠB-TU Ostrava, který se zaměřil na využívání jednoduchých senzorovych jednotek při monitorování kvality životního prostředí a bude diskutovat možnosti jejich dalšího rozšíření.
 
VaV PRO OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

Oběhové hospodářství, nebol-li téma zaměřené na cirkulární ekonomiku, je nejmladší součástí symposia. Téma prostupuje řadou přihlášených příspěvků, jak bylo mj. zmíněno v případě příspěvku společnosti ASIO TECH.

Marek Holba z uvedené společnosti obohatí konferenci o případovou studii zabývající se aplikací odpadní kyselé syrovátky na zemědělskou půdu. Příspěvek má poukázat na možnosti aplikace cirkulární ekonomiky v zemědělských podmínkách, kdy jako zdroj deficientního uhlíku v půdě lze využít alternativního zdroje, který je v současné době definován jako odpad.

Zavádění prvků oběhového hospodářství do systémů nakládání s odpady má za cíl především zvýšit materiálové využití odpadů a omezit skládkování. Základním pilířem je větší efektivita separovaného sběru odpadů u občanů. Veškerý separovaný odpadu však není možné (po technické nebo ekonomické stránce) recyklovat, tj. materiálově využít. Příspěvek Jaroslava Pluskara z VUT Brno se bude zabývat optimálním nastavením míry separace s vazbou na následné nakládaní s přihlédnutím na environmentální a ekonomické dopady.

Z trochu jiného soudku pak bude příspěvek Jana Skolila ze společnosti CLASSIC Oil, s.r.o., která úspěšně provozuje recyklační linku na použité nemrznoucí směsi a chladicí kapaliny na bázi glykolů. Příspěvek popíše osobní zkušenosti se získáváním a čerpáním dotací na pořízení technologie a upozorní i na panující bariéry státní instituce ve výběrových řízeních zabraňujících vyšší míře využití recyklátů.
 
ODPADY

Odpady tvoří tradiční a nejobsáhlejší část symposia. Témata reflektují současný vývoj odpadového hospodářství v ČR, kdy situaci například charakterizuje velmi pomalý posun ve vyšších úrovních hierarchie nakládání s odpady, a to zejména z důvodu zaměření se na tzv. velké projekty.

Příspěvek Jana Krišpína z EVECO Brno, s.r.o. se bude zabývat koncepčním řešením odpadového hospodářství mikroregionu. To doplňuje třídicí linku na separovaný plast o zařízení na energetické využití materiálově nevyužitelných výmětů EVECONT a dále ČOV o zařízení na sušení a vypalování kalů s cílem produkovat minerální materiál bohatý na biodostupnou složku fosforu.
U obecních systémů odpadového hospodářství zůstane i přednáška Jakuba Johna z VIA ALTA, a.s. Ten upozorní, že stávající recyklační cíle budou brzy zpřísněny. Návrh novely zákona o obalech počítá s cílem recyklace železných obalů od r. 2021 ve výši 55 %. Bohužel ne všechny odděleně sebrané odpady jsou ekonomicky zhodnotitelné, proto se tedy dotřiďují. Naštěstí ukáže, že i jednoduchá úprava stávající třídicí linky pro sdružený sběr plastů a kovů do žluté popelnice může být ekonomicky výhodným řešením.

Přestože je všeobecně známo, že stavební a demoliční odpady mají největší podíl na produkci odpadů, množství aplikací a recyklačních kapacit příliš nepřibývá. Světlou výjimkou je linka na recyklaci sádrokartonového odpadu, jehož recyklace se stává celosvětovým problémem souvisejícím se stále rostoucí oblibou suché výstavby. Zdeněk Prošek z ČVUT v Praze seznámí posluchače se zkušenostmi s recyklací sádrokartonových desek vznikajících při výrobě v závodu Počerady.

Limity recyklace kolikrát naráží na problémy s nadlimitními obsahy sledovaných látek v recyklovaných výrobcích. Příspěvek Marka Stafa z VŠCHT v Praze shrnuje možná rizika plynoucí ze zpracování odpadních polymerů obsahujících zejména halogenované zpomalovače hoření a další halogenované sloučeniny. Předmětem jeho výzkumu je pyrolýzní aparatura navržená na odstraňování halogenů z primárního pyrolýzního plynu. Samotná pyrolýza je totiž uvažována jako alternativa v případě odstraňování problematických odpadních plastů.

U pyrolýzy zůstane i Lászlo Farkaš z DRON Industries, s.r.o., který posluchače seznámí s jednou z mála v praxi fungujících technologií termické surovinové recyklace. Konkrétně je zařízeno určeno především na zpracování použitých pneumatik. Unikátnost zařízení spočívá v kontinuálním chemickém procesu se stabilními produkty vysoké kvality. Na ohřívání reaktoru se používá vlastní recyklovaný plyn z procesu spalující se v plynových hořácích nainstalovaných v peci.

 

Rizikoví manažeři musí počítat s celou paletou rizik vyplývajících ze změn prostředí, změny klimatu, transformace evropské společnosti, dopadů geopolitiky, kybernetické bezpečnosti, generační obměny, aj. Cílem konference je prodiskutovat vybraná aktuální témata a poskytnout účastníků širší rozhled. 

Letošní ročník se zaměří na nové požadavky ochrany obyvatelstva. Např. směrem k vybavení tzv. strategických objektů, které budou definovány na základě usnesení vlády č. 710/2019 Sb. Jen 30 % těchto objektů je totiž vybaveno stabilními náhradními zdroji elektrické energie, přičemž jen 10 až 20 % má schopnost zajistit dlouhodobý provoz zdroje. Přednáška Kontejnerová energetická centra a externí přípojná místa odpoví na otázky, zda současný stav vybavenosti strategických objektů odpovídá potřebám doby.

Co Vám říká pojem invakuace? A přitom v praxi jde o nezbytnou a často používanou metodu ochrany obyvatel, tedy o zajištění přesunu osob z míst ohrožených mimořádnou událostí do bezpečných vnitřních prostorů. Příspěvek Invakuace - způsob ochrany osob při havárii představí nové přístupy k zajištění bezpečnosti pracovníků a okolních obyvatel významného zdroje rizika.

Pohled na současný stav zajištění legislativy prevence závažných havárií, vč. role územního plánování, bude dalším tématem. Při stávající praxi schvalování nové výstavby často dochází k výstavbě v blízkosti tzv. „podniků SEVESO“. S touto a dalšími změnami v bezprostředním okolí se podle zákona musí popasovat provozovatel zařízení v bezpečnostní dokumentaci. Co na kvalitu této dokumentace a procesu jejího schvalování říká posuzovatel odborného pracoviště VÚBP, v.v.i., se dozvíte v přednášce Viléma Sluky.

Inspirativní přednáška z pohledu praxe se bude zabývat průzkumem uplatnění analýzy rizik HAZOP v bezpečnostní dokumentaci. Přednáška odpoví na otázky: Jak často je tato metodika pro hodnocení rizik v praxi využívána a jak jsou analýzy kvalitní? Jak se kvalita posudků podepisuje na průběhu vyšetřování a době rozhodování soudů? Je možné se tak za stávající praxe sdílení informací poučit z havárií?

V praxi podpořené zákonem o geologických pracích se setkáváme s dvojím typem geologů. První disponují technickým zázemím a svoje posudky opírají o data naměřená nebo pozorovaná v terénu. Druzí pouze opisují starší texty bez jakékoliv znalosti místních poměrů a tím zakládají na obtížně řešitelné problémy. V příspěvku „Zákulisí práce hydrogeologa, aneb jak číst hydrogeologické posudky“ bude vysvětlen rozdíl mezi kvalitní a nekvalitní prací geologů a hydrogeologů, včetně způsobů, jak tento rozdíl může poznat obyčejný úředník.

Jsme svědky častého zahoření skládek, či zakládání nelegálních skládek dovezených nebezpečných odpadů. Samostatnou kapitolou je pak problematika odkališť. Příspěvek Odpady a havárie bude prezentovat několik případových studií, ve kterých došlo k haváriím s odpady v Česku, a upozorní na některé obecné problémy bezpečnosti s odpady souvisejícími.

Pozornost vyžaduje i problematika hasebních látek a také moderních způsobů zachytávání úniku nebezpečných chemických látek. Nejen nebezpečné látky, ale i hasební prostředky mohou být nebezpečné pro životní prostředí. Problematiku dekontaminace z pohledu HZS ČR představí Adam Hendrych. Přednáška bude obsahovat i podrobnější popis vybraných technických prostředků, kterými HZS ČR v současné době disponuje. Podstatná fakta budou v rámci prezentace průběžně ilustrována a okomentována prostřednictvím bohatého obrazového doprovodu.

Prudký rozvoj nanotechnologií, zejména v posledních letech, vyvolává čím dále více otázek o jejich bezpečnosti. Vedle nesporně pozitivního významu může však docházet i k negativním vlivům na zdraví člověka i životní prostředí. Aktuální otázky nanobezpečnosti rozebere Vladimír Adamec z Vysoké učení technického v Brně.

Konference TVIP 2020 se uskuteční ve dne 24. až 26. 3. 2020 v Hustopečích u Brna. Subkonference APROCHEM začne o den později, tj. 25. až 26. 3. 2020. Bližší informace, program a přihlášku naleznete na stránkách www.tvip.cz.

Na konci roku 2019 proběhlo vyhodnocení Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, které identifikuje silná a slabá místa v plnění jeho jednotlivých úkolů. Ze všech 350 úkolů NAP AZK je 70 % hodnoceno jako plněno průběžně či splněno. Ze všech 34 specifických cílů NAP AZK je 21 % hodnoceno jako plněno průběžně či splněno. Žádný specifický cíl není hodnocen jako neplněný. Při detailnějším pohledu na plnění úkolů NAP AZK dle hlavních sektorů či oblastí zájmu je patrné, že největší podíl průběžně plněných, resp. splněných úkolů se nachází v oblastech mimořádných událostí, výchovy, vzdělávání a osvěty a lesního hospodářství, zatímco největší rezervy v plnění lze identifikovat v oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb, příp. oblasti urbanizované krajiny.

Dokument ke stažení:

Vyhodnocení (PDF, 1 MB)

Rada dnes schválila revizi nařízení, které se týká způsobů, jakým budou označovány pneumatiky. Nová pravidla zavádějí několik změn, které mají přispět především k lepší viditelnosti a jasnosti díky pravidlům týkajícím se umisťování označení. Kromě toho na štítcích přibudou ikony označující přilnavost na sněhu a ledu a v budoucnu se na nich objeví také parametry označující očekávaný nájezd kilometrů a opotřebení. Nová pravidla musí ještě potvrdit Evropský parlament.

V Úředním věstníku EU bylo zveřejněno nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (nařízení CLP) - zveřejněno 18. 2. 2020.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/217 ze dne 4. října 2019, kterým se mění příloha VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení chemických látek a směsí, vstoupí v platnost v březnu 2020 a použije se od 1. 10. 2021.

Jedná se o 14. přizpůsobení nařízení CLP technickému pokroku (14. ATP). Nové nařízení v příloze VI zavádí, aktualizuje nebo ruší harmonizované klasifikace a označení látek, ke kterým Výbor pro posuzování rizik (RAC) přijal stanoviska v roce 2017.

K nejvýznamnějším nově zařazeným látkám patří oxid titaničitý, který je klasifikován jako karcinogen kategorie 2 při vdechování. Tato klasifikace se použije pouze u směsí ve formě prášku obsahujícího 1% nebo více částic oxidu titaničitého, který je ve formě částic o aerodynamickém průměru ≤ 10 μm (tzv. respirabilní částice s nízkou rozpustností) nebo je v těchto částicích obsažen.

V souvislosti se zařazením oxidu titaničitého do přílohy VI je doplněno několik změn v přílohách II a III a několik nových poznámek v příloze VI nařízení CLP.

Nové nařízení mimo jiné také upravuje klasifikaci kobaltu na karcinogen kategorie 1B a opravuje záznam pro látku smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní na základě výsledku soudního řízení.

Text nařízení v české i anglické verzi naleznete v příloze této aktuality.

Další informace:

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/217

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/217 - ENG

Zdroj: MPO

Ministerstvo životního prostředí vyhlašuje národní výzvu k podávání žádostí o spolufinancování tzv. tradičních projektů v programu LIFE. Výzva je určena českým žadatelům, kteří předkládají projekty do evropské výzvy programu LIFE v roce 2020, v rámci podprogramu Životní prostředí a podprogramu Klima.

„Česká republika je v silné konkurenci evropských projektů úspěšná a kvalita projektů se z pohledu specifických podmínek programu stále zvyšuje. MŽP se snaží české žadatele v programu LIFE dlouhodobě podporovat prostřednictvím informační, konzultační a finanční pomoci“, říká Tomáš Kažmierski, ředitel odboru finančních a dobrovolných nástrojů MŽP.

Poskytnutí finančních prostředků je podmíněno úspěchem projektů v evropské výzvě a předložením projektových návrhů, splňujících požadavky národní výzvy programu LIFE. Pozitivní změnou je navýšení maximální částky podpory pro konečné příjemce na 12 milionů korun na projekt, při současném dodržení limitu 20 % z celkových způsobilých nákladů. Již druhým rokem národní výzva nabízí možnost spolufinancování i pro partnery předkládaných projektů. Ti mohou získat podporu ve výši 20 % z celkových způsobilých nákladů partnera až do výše milion korun na jeden projekt. Žádat je možné také o finanční podporu na přípravu projektové žádosti.

Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který již více než čtvrtstoletí poskytuje podporu projektům v oblasti životního prostředí a klimatu. V loňském roce bylo v rámci evropské výzvy schváleno financování více než 120 nových projektů, které pomohou Evropě přejít k udržitelnější a nízkouhlíkové budoucnosti. Přibližně 240 milionů EUR půjde na projekty v oblasti přírody a biologické rozmanitosti, odpovědného využívání přírodních zdrojů a opatření v oblasti změny klimatu, přičemž mobilizuje další investice v těchto oblastech.

Díky podpoře z programu LIFE probíhá v České republice například revitalizace rašelinišť a mokřadů a obnova přírodního vodního režimu v krajině, zavádí se udržitelný management pastvin a lesních stepí založený na obnovení tradičních zemědělské postupů. Podpora v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu pomáhá českým městům reagovat na možné dopady změny klimatu a připravit účinné adaptační strategie nebo vyzkoušet konkrétní opatření na řešení problému přehřívání, tzv. tepelných ostrovů. V rámci společného polsko-českého projektu se testuje nový způsob separace a regenerace odpadních chladicích směsí.

Dotazy k vyhlášené výzvě posílejte v průběhu celé výzvy na e-mailovou adresu life@mzp.cz

Další informace jsou dostupné na stránce programu LIFE

Společnost AVE CZ odpadové hospodářství se znovu snaží získat kladné stanovisko EIA na modernizaci odstavené spalovny nebezpečného odpadu v Rybitví u Pardubic. Množství ročně spalovaného materiálu navrhuje ve dvou variantách, kromě původně plánovaných 20.000 tun nově také 15.800 tun, zjistili novináři z dokumentace zveřejněné v informačním systému EIA. Předchozí negativní stanovisko vydalo ministerstvo životního prostředí v roce 2010, platnost základního dokumentu, který posuzuje vliv staveb na životní prostředí, již vypršela.

Mimo provoz je spalovna od roku 2004, protože nesplňovala emisní limity. Společnost AVE CZ odpadové hospodářství ji v roce 2006 odkoupila od chemičky Aliachem, dnes Synthesia. Plánovala, že zařízení zmodernizuje a znovu zprovozní. S obnovením činnosti ale nesouhlasila veřejnost, pod protestní petici se v roce 2009 podepsalo téměř 50.000 lidí.

Kvůli vypořádání požadavku ministerstva životního prostředí na doplnění varianty s nižší kapacitou spalovny se investor rozhodl provozovat zařízení po dobu 6000 hodin za rok. Tento rozsah byl stanoven v původních rozhodnutích týkajících se výstavby a provozu spalovny společnosti Aliachem. "Tedy lze počítat s ročním prosazením odpadu ve výši 15.800 tun jako s další variantou," stojí v dokumentaci. Zařízení umožní spalovat pevné, kapalné a pastovité odpady a odstředěný čistírenský kal, je určeno pro zpracování všech průmyslových odpadů včetně odpadů s obsahem chlóru, síry a stabilních organických látek.

Obec Rybitví se v minulosti snažila lokalitu se spalovnou určit v územním plánu pro jiné účely. Nejvyšší správní soud ale v roce 2011 zrušil v územním plánu pasáž, která spalování odpadu znemožňovala. Obec proto připravuje novou změnu dokumentu, zatím je ve fázi připomínkování, uskuteční se i veřejné projednání. Zprovoznění spalovny se Rybitví stále brání. "Snažíme se zase postavit územní plán tak, aby tam spalovna nemohla být," řekla starostka Eva Šmeralová. Počítá i s tím, že věc znovu skončí u soudu.

Pardubice se společností AVE CZ v minulosti vyjednávaly o odkoupení spalovny, aby ji definitivně zlikvidovaly. Zastupitelé města však dvakrát odmítli dát za spalovnu 35 milionů korun, zhruba stejnou částku by stálo její odstranění a sanace území.

V pondělí 17.2.2020 (legislativou stanovený termín 15.2.2020 vycházel tento rok na sobotu, splnění povinnosti tak bylo možné ještě nejbližší následující pracovní den) uplynul termín pro vybrané ohlašovací povinnosti do Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) v oblasti odpadů a vod.

K 17.2.2020 bylo do ISPOPu zasláno celkem 130 931 hlášení, z toho se 98 377 hlášení týkalo agendy odpadů. V prvním týdnu ohlašování (k 5.1.2020) bylo přijato 78 hlášení, v posledním týdnu včetně 17.2. bylo přijato 54 135 hlášení.

Ohlašovatelům byla poskytována telefonická podpora, a to vždy v pondělí a ve středu od 9 do 12 hodin. V týdnu od 10.2. do 14.2. byla telefonická podpora rozšířena na každý pracovní den ve stejném čase. Od začátku ledna bylo odbaveno 1 120 hovorů, z toho 681 hovorů v posledním týdnu ohlašování.

Kromě telefonické podpory je ohlašovatelům k dispozici i písemný helpdesk EnviHELP, na kterém bylo od začátku ledna přijato 1 491 dotazů. Vyřešeno jich bylo 1 462, za poslední týden přišlo 364 dotazů a vyřešeno jich bylo 369.

Inspektoři z oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 120 tisíc korun výrobci letadel ZLIN AIRCRAFT a. s. se sídlem v Otrokovicích. Firma provozovala elektrickou vypalovací pec v lakovně bez povolení provozu, dále dostatečně často neměnila filtry s aktivním uhlím sloužící k zachycování emisí a v roce 2018 nedodržela každoroční interval pro jednorázové měření emisí celkového organického uhlíku. Porušila tak zákona na ochranu ovzduší.

Inspektoři při kontrole v červnu 2019 zjistili,že lakovna používala elektrickou vypalovací pec bez příslušného povolení provozu. V peci se vypalovaly výrobky, které byly nalakovány nátěrovými hmotami v lakovací a sušící kabině, která je vyjmenovaným stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší. Tím pádem se zdrojem znečišťování ovzduší stala i elektrická pec jako součást technologického vybavení lakovny, kterou je možné provozovat jen na základě povolení provozu.  ČIŽP dále zjistila, že na dvou vzduchotechnických výstupech vedoucích z pece do venkovního ovzduší nebyly změřeny emise celkového organického uhlí k prokázání plnění emisních limitů.

Firma dále porušila dvě podmínky povolení provozu lakovny, když nedodržela počet předepsaných výměn aktivního uhlí v patronách, které jsou umístěné v lakovací a sušící kabině a neudržovala požadovanou teplotu odpadní vzdušiny vedoucí do filtrů s náplní aktivního uhlí. „V rámci kontroly jsme zjistili, že v lakovací a sušící kabině probíhá sušení při teplotách v rozmezí od 30 do 60 °C, přičemž požadovaná teplota je maximálně do 25° C. Vyšší teploty způsobí, že uhlí do sebe nenasytí  těkavé organické látky, které pak spolu s ním v podobě odpadní vzdušiny unikají do okolního ovzduší. Tím dochází k navýšení znečištění emisemi,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Rozhodnutí nabylo právní moci 22. ledna 2020.

Třídění kovových obalů se postupně stává normou. V loňském roce bylo v metropoli sebráno 421 tun. To je téměř stejný objem, jaký pražské svozové společnosti svezly od druhé poloviny roku 2016 do prosince 2018. Plechovky a kovové obaly z celého hlavního města končí ve Vysočanech. Pražské služby zde provozují poloautomatickou linku schopnou roztřídit železné a neželezné kovy. Díky tomu lze bezmála sto procent odevzdaných plechovek vrátit do oběhu.

Zatímco dříve se kontejnery nejvíce plnily během letních měsíců, poslední dva roky zažívají největší nápor v závěru roku.  „V listopadu jsme na třídicí lince zpracovali 42, 5 tuny kovových obalů. V prosinci to bylo ještě o dvě stě kilogramů více,“ říká tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana. Ve stejném období roku 2018 se pracovníci společnosti potýkali se zhruba polovičním objemem.  

Prognózy největší metropolitní svozové společnosti počítají s tím, že čísla porostou i v dalších letech. Podle Many za tím stojí popularita tohoto typu obalu mezi výrobci nápojů a rostoucí počet šedých nádob rozmístěných po městě. Aktuálně se jich v ulicích nachází 1252. Naprostou většinu tvoří kontejnery o kapacitě 1100 litrů.

Malé 240litrové nádoby, stejně jako kontejnery o kapacitě 3000 nebo 2150 litrů, jsou zastoupeny desítkami kusů. „Hlavní město bude ve spolupráci se svozovými společnostmi dále navyšovat počet stání vybavených šedým kontejnerem,“ říká náměstek primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček a dodává: „naším cílem je do roku 2025 recyklovat více než polovinu hliníku, který se na území hlavního města vyhodí. To je ostatně plán členských zemí EU. Jedině tak zabráníme tomu, aby se z kovových obalů nestalo dvojče plastu.“

Tlakové obaly do kontejneru nepatří
Druhý život kovových obalů začíná ve Vysočanech na automatické třídicí lince. Pracovníci linky z pásu nejprve odstraní obaly, které zde nemají, co dělat. „Nejčastěji se jedná o tlakové nádoby od sprejů, tlakové nádobky od kosmetiky, obaly od motorových olejů a dalších nebezpečných či chemických látek. Nepatří sem ani prázdné plynové kartuše od turistických vařičů a v žádném případě zde nesmí končit hasicí přístroje. Tyto produkty patří na sběrné dvory,“ varuje Mana.

Není plechovka jako plechovka
Následně kovové obaly putují do linky vybavené dvěma magnetickými separátory. Ty se starají o oddělení železných a neželezných obalů. Mezi ty například patří hliník, měď nebo zinek. První separátor je permanentní magnet umístěný nad dopravníkem, který sbírá magnetické obaly a prostřednictvím pryžových unášečů je odhazuje do připravené nádoby.

Neželezný odpad putuje dále po pásu k druhé fázi třídění. V té je pomocí separátoru pracujícího na bázi vířivých proudů oddělen hliníkový odpad, který směřuje do násypky lisu navazujícího na linku. Zbytkové nečistoty automaticky padají do nádoby, která je umístěna pod separátorem.

Do komplexního systému třídění komunálního odpadu byl sběr kovových obalů zařazen přesně před třemi lety. Třídění této komodity doplnilo dlouhodobě zavedený sběr papíru, skla, plastu, nápojových kartonů a bioodpadu. Aktuálně Pražské služby ve spolupráci s pražským magistrátem testují pilotní svoz gastroodpadu.

Množství vytříděných kovových obalů:

• 2016: 21 tun (od srpna 2016)

• 2017: 143, 56 tun

• 2018: 261, 81 tun

• 2019: 421, 02 tun