Dvacet let systematického předcházení vzniku odpadů v průmyslových podnicích

Zdálo by se, že otázka předcházení vzniku průmyslových odpadů je po neustávajícím tlaku na stálé zvyšování produktivity a po všech legislativních opatřeních dávno vyřešena. Podle výsledků systematického vyhledávání příležitostí pro prevenci vzniku odpadů v našich podnicích tomu tak ale bohužel stále není. Na základě praktických zkušeností si dovolujeme tvrdit, že většina našich průmyslových podniků stále nesleduje celkové náklady na odpady a za celkové náklady na odpadové hospodářství považuje pouze náklady na zacházení se vzniklým odpadem.

Řada z těchto podniků by přitom mohla systematickým předcházením vzniku odpadů snížit své provozní náklady. Tento článek přináší ohlédnutí za některými aktivitami v oblasti systematického předcházení vzniku průmyslových odpadů a znečištění v České republice a klade si otázku, jaká bude jejich budoucnost.

Na počátku devadesátých let se stala ochrana životního prostředí důležitou prioritou a Česká republika přijímala moderní environmentální zákony. Prevence vzniku znečištění v nich byla deklarována jako prioritní strategie, jejíž naplňování se předpokládalo jaksi automaticky – nikdo nebude produkovat znečištění, pokud to není technologicky nutné.

Zpětný pohled ukazuje, že to ve většině případů vedlo k překotné aplikaci koncových technologií (technologií určených pro záchyt vzniklého znečištění a zpracování odpadů) bez toho, aby byl nejprve využit ekonomicky efektivní potenciál prevence vzniku odpadů. Důsledkem tohoto vývoje byly významné ztráty, a to jak pro podniky, tak pro životní prostředí a společnost.

Pozitivní příklad

Můžeme si to ukázat na příkladu případové studie předcházení vzniku odpadů v podniku KOH-I-NOOR, a. s., Praha z poloviny devadesátých let. Tato případová studie je unikátní tím, že podnik měl pod tlakem nové legislativy zpracován kompletní projekt nové neutralizační stanice pro čištění svých odpadních vod. Tuto původně plánovanou investici ve výši 20,6 mil. Kč ale odložil a rozhodl se jít cestou systematického předcházení vzniku odpadů v rámci projektu čistší produkce. Během dvou roků aplikace metodiky čistší produkce podnik dosáhl úspor na provozních nákladech 7,3 mil. Kč (úspory vznikly především snížením potřeby vstupů výroby, včetně chemikálií, energie a vody, celkové potřebné investice do úsporných opatření nepřesáhly 2 mil. Kč, většina opatření čistší produkce měla neinvestiční charakter).

Efektivnější využívání vstupů výroby vedlo ke snížení odpadních toků, především odpadních vod (z původního množství odpadních vod 17,8 m³/hod, podle kterého byl připraven první projekt neutralizační stanice, se při zachování objemu výroby jejich objem snížil na 4,8 m³/hod). To vedlo i ke snížení nutné investice do koncové technologie. Neutralizační stanice nakonec byla postavena pouze za 6,2 mil. Kč (o 14,4 mil. Kč méně než původně projektovaná). Na provozních nákladech této koncové technologie (i čištění odpadních vod vyžaduje další chemikálie, energii a práci) podnik ušetřil dalších cca 1,5 mil. Kč/rok. Na této úspoře se podílelo i snížení množství kalu produkovaného v neutralizační stanici.

Systémový přístup

Výše uvedených efektů bylo dosaženo manažerským přístupem, který se snaží systematicky minimalizovat významné odpadní toky. Stanovuje celkové náklady na odpady a zajímá se přitom především o důležité vstupy výroby, sleduje účinnost jejich využívání v procesech a systematicky vyhledává zdroje a příčiny ztrát, následně pak za využití všech preventivních technik navrhuje komplexní sady vhodných opatření pro předcházení vzniku odpadních toků. Tento přístup se nazývá čistší produkce (CP), prevence znečištění anebo minimalizace vzniku odpadu a přišel k nám v roce 1992 v rámci čtyř nezávislých iniciativ podporovaných zahraničními donory.

Česko-norský program čistší produkce se soustředil na vytváření domácích odborných kapacit a jeho výstupem bylo ustavení Asociace manažerů čistší produkce v roce 1993 (dnes Asociace manažerů udržitelné spotřeby a výroby se zázemím na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně) a Českého centra čistší produkce (CPC) v roce 1994. CPC se v roce 1995 stalo členem globální sítě národních center čistší produkce UNIDO a UNEP (Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj a program pro životní prostředí) a iniciovalo většinu aktivit v oblasti prevence vzniku znečištění v devadesátých letech.

Důležitý byl i projekt Světového centra pro životní prostředí (WEC), který se v roce 1992 zaměřil na realizaci demonstračních projektů minimalizace odpadu a jehož výstupem bylo ustavení Centra prevence znečištění jako programu CEMC.

První demonstrační projekt čistší produkce v ČR realizovali studenti mezinárodního postgraduálního kurzu na Univerzitě v Amsterodamu v podniku Kovočas Děčín v roce 1992 a dovoz odpadů z Německa či Rakouska ve stejném roce byl při Vysoké škole ekonomické v Praze zahájen projekt TEMPUS, jehož výsledkem bylo zavedení čistší produkce do výuky studentů na první české univerzitě.

Úspěšný rozjezd čistší produkce

V devadesátých letech byla především díky podpoře UNIDO a UNEP založena regionální centra CP v Brně a Ostravě a podle norského vzoru bylo realizováno více než 10 dlouhodobých kurzů pro Manažery čistší produkce, jejichž součástí byly i demonstrační projekty v podnicích. Počet projektů prevence vzniku odpadů v průmyslových podnicích začal ve druhé polovině devadesátých let narůstat. Všechny přitom zaskočila neočekávaná výše dosahovaných úspor. V rámci CP i minimalizace odpadu byly vedle environmentálních efektů těchto projektů vyčíslovány i úspory provozních nákladů (úspory se podle statistiky CPC pohybovaly v průměru kolem 1 % obratu daného podniku).

Nejen environmentální, ale i ekonomický přínos

CPC provedlo detailní analýzu struktury úspor u projektů čistší produkce realizovaných v prvních padesáti průmyslových podnicích. Ekonomické efekty byly rozděleny na úspory vznikající v samotném výrobním procesu předtím, než dojde ke vzniku odpadu a znečištění (cena vstupních materiálů, energie a výrobní náklady související s daným materiálovým tokem) a dále na úspory vznikající na straně zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním (například náklady na separaci, odvoz a odstranění odpadu).

Tato analýza ukázala, že ztráty spojené s produkcí odpadu a znečištění ve výrobních procesech byly v průměru dvanáctkrát vyšší než ztráty spojené s nakládáním se vzniklým odpadem a znečištěním. Pokud tedy podnik platil určitou částku za nakládání s odpady, skutečné ztráty spojené s jeho produkcí byly v průměru 12x vyšší (a odpovídajícím způsobem byly vyšší i úspory v případě minimalizace odpadu). Projekty čistší produkce a minimalizace odpadu tak odkrývaly skutečné náklady na odpady, které jsou schematicky znázorněny na obrázku.

Toto poznání vedlo k novému pohledu na odpady a znečištění v podnicích. Pracovníci, kteří ovlivňovali vznik odpadu, už v něm nespatřovali technologicky nutné zlo, ale viděli v něm draze nakoupené vstupní suroviny, které se nepodařilo přeměnit na žádoucí produkt. Stejné metody prevence vzniku odpadů se osvědčily i v podnicích služeb, v nemocnicích anebo v městských podnicích. Samozřejmou součástí projektů byly i úspory energie, kterým byla mimo jiné vzhledem k větší transparentnosti energetických toků věnována stále vyšší pozornost.

Další rozvoj

S realizací dalších a dalších projektů se zlepšovaly i používané postupy, významným krokem byla například integrace čistší produkce a systémů environmentálního managementu. Pprvní pilotní projekt v této oblasti byl ve spolupráci s rakouskými odborníky ze STENUM Graz realizován v podniku Znovín Znojmo, který byl v roce 1997 certifikován podle tehdy nového standardu ISO 14001 jako první vinařský podnik na světě.

Na konci devadesátých let se v České republice aplikovala systematická prevence vzniku odpadů (především ve formě metodiky čistší produkce) v rámci různorodých typů projektů a iniciativ. Vedle podnikových projektů čistší produkce a minimalizace odpadu se šířily regionální projekty, ve kterých zaváděly čistší produkci podniky s podporou místních municipalit, realizovaly se i rozsáhlé celopodnikové projekty. Česká republika vyvinula v oblasti čistší produkce vlastní know-how, které šířila i do dalších zemí. Čistší produkce byla integrována do výuky na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, VŠB-TU Ostrava, VŠE Praha a na Západočeské univerzitě v Plzni.

Pro další šíření postupů předcházení vzniku odpadů byl zlomový začátek nového milénia. Česká republika se v roce 1999 připojila k Mezinárodní deklaraci čistší produkce a česká vláda přijala svým usnesením č. 165 z 9. 2. 2000 Národní program čistší produkce, který deklaroval jasnou podporu systematické prevenci vzniku odpadů. Připravovala se nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství (plány odpadového hospodářství (POH)) a v oblasti integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Do těchto opatření se právem vkládaly velké naděje, že podpoří plošné šíření postupů systematické prevence vzniku odpadů.

Nástup formálnosti

Tyto naděje se nakonec bohužel nenaplnily. Potenciál pro podporu prevence odpadů v rámci POH nebyl díky jejich formální aplikaci ve většině podniků vůbec využit, stejně jako se IPPC v domácí praxi nakonec stala spíše integrací klasických složkových povolovacích řízení v oblasti odpadů, vod a ovzduší, než identifikací příčin vzniku odpadu a znečištění v procesech a hledání optimálních prevenčních technik.

Tato situace byla dána kombinací mnoha faktorů. Z překážek pro zavádění systematické prevence vzniku odpadů u nás bylo zvlášť důležité především:

• přesvědčení podniků, že důležitá úsporná opatření již realizovaly a zbývající odpadní toky jsou technologicky nutné,
• již popsaný nedostatek informací o skutečných nákladech na odpadové hospodářství,
• přetíženost odpovědných pracovníků podniků jinými úkoly (především jako důsledek zeštíhlování zaměřeného na lidské zdroje) a nakonec i
• relativně nízkými cenami vstupů výroby.

K výše uvedeným překážkám se podle zkušeností z podniků postupně připojovalo i uspokojení ze zavádění moderních postupů řízení (jako je metoda Six Sigma, koncept štíhlého podniku anebo model EFQM), které by mohly být využity i pro předcházení vzniku odpadů. Podle zkušeností z posledních projektů v této oblasti tomu tak ale stále většinou není.

Současnost a budoucnost

Potenciál pro prevenci vzniku odpadů získává na významu s novými konkurenčními tlaky na další zvyšování produktivity, s rostoucími cenami vstupů výroby, ale například i s potřebou podniků přeměnit dříve formální procesy (například v rámci zavedeného systému řízení podle ISO 14001) na činnosti, které budou přispívat k dlouhodobému zvyšování hodnoty podniku.

Postupy předcházení vzniku odpadů se v poslední dekádě diverzifikovaly a modernizovaly, využívají například více statistických metod, moderní informační systémy umožňují řízení reálné účinnosti využívání materiálových a energetických toků ve výrobních procesech. V podnicích se začíná aplikovat metodika vstupního hodnocení udržitelné spotřeby a výroby (VH USV), kterou v roce 2008 vyvinula společnost ENVIROS a pomáhala šířit CENIA, česká informační agentura životního prostředí.

V době, kdy především malé a střední podniky bojují s přeregulovaností (vysoké množství zákonných požadavků a jejich příliš časté změny), je velice vítána současná programová podpora VH USV ze strany MŽP, která je zřejmě jedinou iniciativou v oblasti prevence vzniku odpadů v průmyslu. V rámci programu financovaného z Revolvingového fondu mohou podniky získat dotaci na realizaci VH USV, které jim mj. vyčíslí celkové náklady na odpady, kvantifikuje potenciál pro zlepšení a navrhne vhodná zlepšení a inovace.

Přitom se nezaměřuje pouze na procesy, ale reflektuje důležitý trend, kdy se hlavní negativní dopady na životní prostředí přesunuly z výrobní části životního cyklu produktů do jeho ostatních fází. Proaktivní podniky, kterým se daří systematicky optimalizovat výrobní procesy, přesouvají svůj zájem k předcházení vzniku odpadů v celém životním cyklu svých produktů. Tím také přirozeně dochází k rozšiřování portfolia nástrojů, které lze pro prevenci odpadů využívat. Tyto nástroje se souhrnně (ne zcela šťastně) nazývají dobrovolné nástroje.

Ke strategii podpory dobrovolných nástrojů připravilo MPO na začátku roku kulatý stůl a ve spolupráci s MŽP uvažuje o nejvhodnějších způsobech jejich podpory. V lednu 2012 se Česká republika stane předsednickou zemí PREPARE, evropské sítě pro podporu čistší produkce. Náš stát zároveň oslaví 20 let systematického uplatňování prevence vzniku odpadů. Je to příležitost nejen k bilancování, ale především k novým plánům. Odpad je ztráta, nežádoucí produkt a v konkurenci dlouhodobě obstojí podniky, které se budou zátěže negativního produktu dále zbavovat.

Otázka na závěr

Je 20 514 000 tun odpadu vyprodukovaných podniky v roce 2009 hodně anebo málo? Problém je, že to ani po dvaceti letech vlastně nevíme – jen málokterý podnik zná svůj potenciál pro ekonomicky efektivní předcházení vzniku těchto nežádoucích výstupů výrobních procesů. A těch, kteří takto uvažují v rámci celého životního cyklu produktů, je stále jako šafránu.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. (EMPRESS, o. s., office@empress.cz)