Neprodané potraviny jako naděje

23.09.2014 14:28

V rámci předcházení vzniku odpadů jsme do minulého čísla zařadili dva články věnované plýtvání potravinami. Inspirovaly nás k reportáži o tom, jakým způsobem jsou zužitkovány těsně před svým datem použitelnosti. Reportáž jsme doplnili o pár zajímavostí mimo obor.

Už jste byli u Bulhara? Středisko Naděje zde poskytuje potřebným nejen polévku, kterou nelze než pochválit. „Denně vydáme zhruba 490 jídel připravovaných v naší sociální kuchyni.  V poledne se přiveze jídlo k nám a do střediska v Bolzanově ulici. Co se nesní, rozdáme v terénu“, vysvětluje vedoucí zařízení…  Kolem stolů je plno a u speciálně upraveného automobilu s ošetřovnou stál ráno na Tišnově slušný zástup lidí. „Já sem chodím hlavně proto, že mi dávají do pořádku spálenou nohu. Jídlo máte všude.  Sice nám zamkli několik „kontíků“ za Albertem, ale jezdíme dál a do toho somrujeme, o hladu rozhodně nejsme“, zubí se pankáč Dušan a pochutnává si na chlebu s paštikou.

Naděje pomáhá lidem v nouzi více jak dvacet let. Od samého začátku se snaží zajistit pro tyto lidi jednu ze základních lidských potřeb – jídlo. Jde o neustálý proces vyhledávání zdrojů potravin nebo surovin pro další zpracování, nejčastěji právě v již zmíněné sociální kuchyni. Těstoviny, mouka, sušené mléko, cukr nebo máslo dodává Potravinová banka, kterou zásobuje Státní zemědělský intervenční fond. To ale není všechno. „Danone nám dává dvakrát do měsíce jogurty týden před datem použitelnosti, brambory a cibuli máme od jednoho zemědělského družstva. Ve spektru menších dárců najdete i řeznictví. Do Globusu jezdíme každé pondělí pro pečivo z víkendu a výrobky s minimální trvanlivostí do určitého data. To jsou například různé sladkosti. Velkou pomocí je pro nás německá evangelická církev Hoffnung und Hilfe, která nám jednou ročně na Vánoce pošle celý kamion“, říká vedoucí skladu Pavla Šešínová. Dále to jsou dary od fyzických osob, například jeden pán nakoupil pro Naději 1000 kilo cukru na oslazení čaje jako jednorázový dar, který pomohl bezdomovcům přečkat kruté mrazy. Pro úplnost dodejme, že Naději podporuje také MPSV a Magistrát.

Vedoucí zařízení v Bolzanově Aleš Strnad popisuje integrační systém Naděje. „Na pěší terénní program a mobilní sociální službu, pro kterou jsme předzásobeni, navazují nízkoprahová centra. Dalším stupněm jsou noclehárny, azylové bydlení a byty.“ Tyto služby doplňuje ordinace praktického lékaře, psychologické poradenství, sociální šatník a kuchyně. Pokud se chcete podívat někam, kde by se člověk sám ubytoval, zajeďte do azylového domu k Hamerskému rybníku do Záběhlic. U klasických nocleháren to však u nás funguje tak, že nejsou přes den přístupné, a proto potkáváte na ulici tolik zbědovaných lidí. Když se projdete například Budapeští, hned vás zarazí, že za celý den nenarazíte na bezdomovce. „Tam totiž mají proti bezdomovectví zákon. Válí se vám před domem zanedbaný opilec? Jednoduše informujete dispečink, který vyšle auto, dotyčného prověří, a pokud nemá kde hlavu složit, rovnou mu zajistí lůžko. Kdykoli“, sděluje své poznatky z loňské návštěvy pan Strnad.

 

Zdroj: Odpadové fórum 10/2012

Autor: Lucie Jedličková