Sedimenty a právní předpisy

03.02.2011 12:22

Tento článek vznikl na konci roku 2010 a snaží se popsat nejen legislativní možnosti nakládání se sedimenty z vodních toků a nádrží, nýbrž také skryté komplikace a zkušenosti s praktickým využitím zákona o odpadech, jeho příloh a souvisejících vyhlášek. Vychází z praktických skutečností hojně diskutovaných na výše zmíněné konferenci na Seči. Pokusil jsem se shrnout a okomentovat možnosti nakládání se sedimenty z vodních toků a nádrží tak, jak to umožňuje současná legislativa.

 

Možnosti využití sedimentů z vodních nádrží jsou zásadně následující:

a)      využití na zemědělské půdě podle podmínek vyhlášky č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě;

b)      využití sedimentu jako neodpadu na pozemcích mimo zemědělské půdy podle § 2 odst. 1 písm. h) a přílohy č. 9 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění;

c)      využití sedimentu v rámci vodního toku podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech;

d)     využití jako vedlejší produkt, neodpad ve smyslu § 3 odst. 5, 6 a 7 zákona o odpadech;

e)      využití sedimentu jako suroviny pro výrobu kompostu coby registrovaného hnojiva nebo v zařízení provozovaném dle vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady;

f)       využití sedimentu jako odpadu ve smyslu vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, přílohy č. 11;

g)      poslední technologií mimo skládkování (což by měla být u sedimentů poslední a zcela ojedinělá aplikace) by mohla být registrace sedimentu samotného nebo ve směsi, např. s kompostem a pískem jako pomocnými půdními látkami, jako substrátu. Z veřejně dostupných dat Ústředního zkušebního ústavu zemědělského (dále jen ÚKZUZ) víme, že zahradnické zeminy jsou běžně registrovány ve smyslu vyhlášky č. 474/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako substráty.

 

Jednotlivé možnosti nakládání se sedimenty v praxi podrobněji

ad a) Využití na zemědělské půdě

V roce 2009 byla vydána vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě, což je základní dokument. Jejím vydáním bylo pokryto zmocnění zákona č. 185/2001 Sb., pro využití sedimentů na zemědělských půdách [původně § 2 odst. 1 písm. i), dnes po novele č. 154/2010 Sb. jde o písm. h)].

Po velmi ostré debatě o filozofii vyhlášky a limitech v ní navržených (téma pro samostatný článek) byl zvolen princip již léta využívaný pro kaly z ČOV ve vyhlášce č. 382/2001 Sb.  při jejich využití na zemědělské půdě. Ani ne tak nad samotným principem, ale právě nad limity vyhlášky byla diskuse poměrně ostrá.

Odborníci z Ministerstva zemědělství (dále MZe) ve spolupráci s jím zřízenými organizacemi (ÚKZUZ) a vědeckými organizacemi (Recetox) navrhli limity jak pro sedimenty (při jejichž splnění sediment není odpadem), tak i pro zemědělské půdy, kde má být tento sediment využit. Zjednodušeně řečeno, sediment, jenž vyhoví příloze č. 1 vyhlášky č. 257/2009 Sb., není při využití na zemědělské půdě odpadem. Pokud zároveň splní přísnější limity přílohy č. 3 vyhlášky č. 257/2009 Sb. nemusí být testovány půdy, kde má být tento sediment využit. Pokud sediment vyhoví příloze č. 1, ale nevyhoví poměrně přísným limitům přílohy č. 3, musí být testována půda, kde má být využit a aplikace sedimentu musí být ošetřena bilančním výpočtem přípustnosti plánované aplikace.

Z důvodu požadavku na enormní ochranu zemědělských půd a možná rizika daná devastací zemědělské půdy nesprávným využitím sedimentů byly limity přílohy č. 3 nastaveny na poměrně přísné úrovni. Princip bilančního výpočtu aplikace sedimentu v poměru max. 1:3 k hloubce ornice by měl být dostatečný, aby půdy při splnění limitů chránil. Omezení aplikace je dáno nejen dodržením (splněním limitů mimo jiné i na obsah skeletu), ale také dalšími požadavky, zejména dodržením maximální aplikační dávky, dodržením maximálního poměru 1:3 (s dalším omezením v případě malé mocnosti orniční vrstvy), nutností zapravení sedimentů do půdy do 10 dnů po jejich rozprostření, dále požadavkem odstupu doby do dalšího možného použití sedimentu na pozemku (nesmí být kratší než 10 let), až po použití kalu z ČOV, po němž smí být sediment využit na zájmovém pozemku ne dříve než po 1 roce.

Orgány ochrany zemědělské půdy dále smějí předepsat doplňkové ekotoxikologické testy nebo testy sledování indikátorových mikroorganizmů, což však není plošně vyžadováno. Využívání sedimentů z vodních toků a nádrží na zemědělské půdě je popsáno legislativně jasně, i když se zjevnými či skrytými komplikacemi a v praxi je využití sedimentů na zemědělskou půdu často velmi komplikované.

 

ad b) Využití sedimentu jako neodpadu mimo zemědělskou půdu

Na přelomu roku 2008/2009 byla novelou zákona o hnojivech pod číslem 9/2009 Sb. poměrně nečekaně vydána příloha č. 9 k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech. Původně (do 1. 7. 2010) se tato příloha vztahovala na sedimenty z vodních toků a nádrží, zeminy, vytěžené hlušiny při jejich využití mimo zemědělské půdy. Zjednodušeně řečeno: do 1. 7. 2010 zemina, hlušina, či sediment z vodního toku či nádrže nemusely být předávány druhým osobám v dikci zákona o odpadech, pokud splnily limity přílohy č. 9 zákona.

Pravděpodobně z důvodu strachu orgánů státní správy před neřízeným nakládáním se zeminami zejména ze staveb však došlo v roce 2010 k novele zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb.), která platnost přílohy č. 9 omezila jen na sedimenty z vodních toků a nádrží a vyjmula z platnosti zeminy. Při možnosti využití sedimentů mimo zemědělské půdy je však příloha č. 9 nadále velmi platná a praktická.

 

ad c) Využití sedimentu v rámci vodního toku

Další možností danou zákonem č. 154/2010 Sb. je nové zmocnění v § 2 odst. 1 písm. i) v novele zákona č. 185/2001 Sb., které umožňuje u sedimentů přemísťovaných v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest, při předcházení povodní, zmírnění účinků povodní a období sucha nebo při rekultivaci půdy, jejich využití, je li prokázáno, že nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění (dnes H1 až H15).

Pokud tedy sedimenty vyhoví primárním omezujícím podmínkám a nemají žádnou z nebezpečných vlastností ve smyslu zákona o odpadech, lze je využit jako neodpad. Konstatování je triviální, ale vyloučit nebezpečné vlastnosti materiálu s tak obecným popisem (složením) a nejasným obsahem patogenů je dnes z mého pohledu osoby pověřené k hodnocení nebezpečných vlastností bez jeho úpravy minimálně velmi složité.

 

ad d) Sedimenty jako vedlejší produkt

Vedlejší produkt, neodpad, ve smyslu a omezení § 3 , odst. 5, 6 a 7 zákona č. 185/2001 Sb. je omezen na: a) vznik jako nedílná součást výroby, b) další využití musí být zajištěno, c) další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, d) další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí a lidské zdraví.

Vedlejší produkt a „neodpad z odpadu“ navíc musí splnit požadavky uvedené v odst. 7, jenž pro konkrétní způsoby využití požaduje splnění kriterií, jako jsou pro odpady, pokud jsou tyto stanoveny. U vedlejších produktů a „neodpadů z odpadů“ by při využití na povrchu terénu byly vyžadovány výsledky shodné s požadavky tabulek č. 10.1 a 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. ve smyslu požadavku přílohy č. 11 této vyhlášky. Využití tohoto postupu je tedy jen teoretické, naplnění podmínek a) až c) je navíc velmi diskutabilní.

 

ad e) Substrát pro výrobu kompostu

Z praxe je známo, že při stárnutí sedimentů (i zcela antropogenně nezatížených) na mezideponii (meziskládka) dochází při změně podmínek po jejich vytěžení k změnám jejich chemismu. Právě mimo jiné pokles pH vede ke snahám na úpravu pH před jeho rozprostřením na zemědělské půdě. V praxi lze předpokládat, že vstup sedimentů do procesu kompostování (za splnění podmínek daných registrací nebo provozním řádem podle vyhlášky č. 341/2008 Sb.) by při přídavku dalších surovin (např. popel ze spalování dřeva) mohlo dojít k výrobě velmi zajímavých produktů. V praxi tato možnost pravděpodobně narazí problém vyšší ceny a omezených možností odbytu produktu.

 

ad f) Využití sedimentu jako odpadu

Využití sedimentu jako odpadu ve smyslu vyhlášky č. 294/2005 Sb., přílohy č. 11 je vázáno na splnění přísných limitů (obecně až nereálné např. u arsenu) v tabulce č. 10.1 a při využití více než 1000 tun také na posouzení rizika podle vyhlášky ČBÚ č. 99/1992 Sb. v platném znění.

Je li tedy sediment odpadem, je jeho pozice ve vztahu k bodům a) a b) tohoto přehledu zhoršená. Možnost, že by sediment, který překračuje limity přílohy č. 1 vyhlášky č. 257/2009 Sb. anebo přílohy č. 9 zákona o odpadech, vyhověl limitům tabulky č. 10.1 je jen teoretická a v praxi velmi nepravděpodobná. Navíc zmíněné hodnocení rizik provádí jen 12 osob (ke dni přípravy článku) a cena za toto posouzení nebude nejspíše zanedbatelná zejména u menších realizací.

 

ad g) Registrace jako substrát

Registrace sedimentu samotného nebo ve směsích např. s kompostem a pískem jako pomocné půdní látky, substrátu se jeví zejména při využití podle bodu e) jako možná při dostatečném množství vstupních sedimentů a zajištění odbytu. Plně je podřízeno zákonu č. 178/1998 Sb., o hnojivech v platném znění a jeho prováděcím předpisům.

 

Uložení na skládku

Skládkování by skutečně nemělo být až poslední možností nakládání se sedimentem a aplikována jen u antropogenně nejvíce zatížených sedimentů. Ukládání na skládky by rozhodně nemělo být pravidlem, ani falešným cílem státní správy či samosprávy. Pro skládkování je samozřejmě limitním zejména uvolňování kritických parametrů do vodného výluhu ve smyslu tabulky č. 2.1 vyhlášky č. 294/2005 Sb. v platném znění.

 

Jak nepřímo plyne z prostoru, který jsem jednotlivým možnostem využití sedimentů věnoval, tak, pokud to kvalita sedimentu dovolí, je optimální jej využít na zemědělské půdě. Nicméně jak již bylo konstatováno na jiném místě, mnoho oficiálních realizací využití sedimentů na zemědělské půdě dosud není. Domnívám se, že na vině není jen malý počet akcí spojených s odbahňováním, ale celá řada legislativních nejasností, které zmíníme v samostatném příspěvku.

 

Ing. Vladimír Bláha (vlb)

Empla, s. r. o.

E-mail: blaha@empla.cz

Autor je osobou pověřenou MŽP k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zabývá se odběrem vzorků sedimentů, odpadů, půd

 

Zdroj: Odpadové fórum 2/2011