Více času na podstatné
Zpracování bioodpadu ve vyhnívacích nádržích čistíren - 1.
Otázka: Provozujeme velkou čistírnu odpadních vod, ve které jsou zachycené kaly likvidovány ve vyhřívaných vyhnívacích nádržích. Současně vykupujeme tekuté odpady schopné anaerobního rozkladu a ty likvidujeme společně s čistírenskými kaly. Vznikající bioplyn využíváme pro ohřev nádrží a vytápění provozu. Na provoz vyhnívacích nádrží tímto způsobem máme od příslušného úřadu souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. V rozhodnutí, kterým se souhlas vydal, je uvedeno, že jde o využití odpadů způsobem R1 z Přílohy č. 3 zákona o odpadech. Tentýž úřad nám však nyní ve svém stanovisku sdělil, že pokud bychom bioplyn distribuovali pro další uživatele, jednalo by se o materiálové využití odpadů. Je takový postup možný a názor úřadu správný?
Z vyžádaných materiálů jsem zjistil, že souhlas je skutečně udělen (prosinec 2008) cituji: "k provozování zařízení k výkupu a využívání odpadů způsobem R1 dle přílohy č. 3 zákona o odpadech (využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie - energetické využívání bioplynu vzniklého zpracováním odpadů z procesu čištění odpadních vod a přijímaných odpadů …)". Tímtéž rozhodnutím byl rovněž schválen provozní řád tohoto zařízení, který se tím stal závazným.
Z provozního řádu zařízení plyne, že bioplyn, vznikající (také z přivezených odpadů) ve vyhnívacích nádržích, je používán jednak na topení, jednak na výrobu elektrické energie. O případné distribuci plynu nebo elektrické energie se v provozním řádu nijak nehovoří.
Materiálové využití i energetické využití odpadů je definováno v ustanovení § 4 zákona o odpadech a to takto:
"m) materiálovým využitím odpadů - náhrada prvotních surovin látkami, získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využitím látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie;
n) energetickým využitím odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie".
Definice nejsou příliš určité a především adjektivum "bezprostřední" do nich vnáší určitou nejistotu, neboť posouzení míry bezprostřednosti je velmi individuální. Navíc není jisté, zda zákonodárce myslel bezprostřednost časovou nebo prostorovou. Pokusím-li se na příkladech ukázat na obě krajní meze, potom bezesporu bezprostředním získání energie ze slámy (odpad) je její spálení a ohřátí teplé vody v bojleru (tedy využití energetické). Naopak za jiné než bezprostřední získání energie je třeba považovat využití močůvky (odpad) pro pohnojení pole s obilovinami, ze kterých mi odpadní sláma na spálení teprve vznikne (tedy využití látkové).
Náš případ biochemického procesu (anaerobní vyhnívání), kterému jsou bioodpady podrobeny, je technologií někde mezi uvedenými meznými příklady. S ohledem na to, že bioodpad je podroben vyhnívání ihned po dovezení a vznikající bioplyn je využit v zařízení, na které byl udělen souhlas, je podle mého názoru jasné, že jde o využití energetické. Pro podporu tohoto stanoviska lze využít i druhou část definice energetického využití, kde se za takové využití považuje i využití odpadu jiným způsobem k výrobě energie.
Ostatně ke stejnému závěru došel i příslušný úřad, neboť vyhnívání bioodpadů s následným využitím bioplynu v kogeneračních jednotkách označil za způsob R1 podle přílohy č. 3 k zákonu, ve které je tento způsob popsán jazykově prakticky identicky s definicí energetického využití odpadů.
Jak jsem řekl výše, v provozním řádu není uvedena možnost další distribuce bioplynu nebo elektrické energie, ale takový postup také není nijak zakázán. Podle mého názoru je tomu tak proto, že jak zpracovatel provozního řádu, tak i schvalující orgán došli k názoru, že další nakládání se získanou energií je pro udělení souhlasu nepodstatné. Z toho plyne můj závěr, že další nakládání nemůže změnit právní kvalifikaci způsobu využívání (změnit na využívání materiálové). Ze získaných podkladů je zjevné, že tento názor ostatně příslušný úřad uvedl jen v dopise (červen 2009), který má nulovou právní relevanci.
Množství bioplynu, vzniklé z přivezených odpadů, je proti množství bioplynu vzniklého z čistírenských kalů zanedbatelné a jde pochopitelně o jeden stejný produkt, ve kterém nelze "odlišit" bioplyn z kalů a z bioodpadů. A nelze proto ani zjistit, zda bioplyn z bioodpadů byl spálen na místě nebo případně distribuován jinému spotřebiteli. Nový pohled úřadu je proto zcela umělý a proto nadbytečný.
Odpověď:
Vyhnívání bioodpadů ve vyhnívacích nádržích čistíren odpadních vod provázené vznikem bioplynu s jeho následným využitím je podle mého názoru energetické využívání - získání jeho energetického obsahu podle druhé části definice uvedené v ustanovení § 4 písmeno n) zákona. Nenašel jsem žádný důvod, proč by následný způsob využití bioplynu měl tuto právní kvalifikaci změnit.
Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz