Mnoho připomínek se odvolává na nedoložené studie či tvrdí sporné věci. Obce například chtějí mnohem více peněz z nevybraných záloh a jako důvod uvádějí, že se jim zvýší počet svozů. Podle vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí Davida Surého to ale nedává smysl, protože ze žlutých popelnic zmizí zhruba 25 procent objemu, který tvoří PET. Svozů by naopak mělo být méně. Zároveň zdůrazňuje, že zálohování je cesta, jak dosáhnout 90procentního cíle sběru PET lahví a plechovek, který jsme si dali za cíl v rámci Evropské unie. Jiný způsob spočívá v tom, že by se přistavělo k rodinným domům 1,7 milionu nových popelnic. Tím by se ale snížila efektivita sběru. Více ZDE

Probíhající změny klimatu dopadají i na sektor stavebnictví. Léta se ke stavbě nových budov využívá hlavně cement často spojovaný s vysokými emisemi skleníkových plynů. I proto se vědci a odborníci snaží přijít s účinnými alternativami, které by tak záporný vlivv na životní prostředí neměly. Řadí se k nim i konopí. Více ZDE

Víc než polovina českých firem, konkrétně třiapadesát procent, podnikla konkrétní kroky vedoucí ke snížení uhlíkové stopy. Třetina už sestavila strategii vedoucí k dekarbonizaci nebo si začala svou uhlíkovou stopu počítat. Nižší výnosy od zavádění ekologičtějších produktů a služeb odrazují pětinu podniků. Vyplývá to z průzkumu CEO Survey, který společnost PwC uskutečnila koncem loňského roku mezi 188 řediteli českých firem. Více ZDE

České ocelářství není připravené na dekarbonizaci ani technologicky, ani finančně. Plány Evropské komise bude obtížné naplnit. Je třeba mít zelenou elektřinu, vodík a další zdroje, které státu chybí, shodují se odborníci, které oslovila ČTK. Ocel je přitom klíčovým materiálem pro výrobu větrných elektráren, fotovoltaiky, vlaků a podobně, řekl předseda představenstva Ocelářské unie Daniel Urban. Ocelářství produkuje přibližně 5 % emisí skleníkových plynů v Česku. Více ZDE

Karcinogenní benzo(a)pyren produkují kvůli špatnému spalování tuhých paliv z 95 procent. Vyplývá to z analýzy kvality ovzduší za loňský rok, kterou mají čerstvě k dispozici odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu. Podrobnosti rozebral v Dobré radě doktor Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší CHMÚ, pobočka Brno. Rozhovor ZDE

Surovinová politika pro dřevo navazuje na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, a to v oblasti zpracování a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny. Stanovuje dřevo jako strategickou komoditu, která je trvale obnovitelná a v době měnícího se klimatu významně přispívá ke zmírňování negativních dopadů vlivem dlouhodobého ukládání atmosférického uhlíku. Obsahuje analýzy současného stavu z dostupných dat lesnicko-dřevařského sektoru týkající se především zdrojů dřeva ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, potřeb zpracovatelských odvětví, exportu a importu surového dříví, včetně dopadů sektoru na ekonomiku státu. Surovinová politika pro dřevo vychází z principů udržitelného obhospodařování lesů a trvalé a vyrovnané produkce dřeva v českých lesích, z jejichž analýzy do budoucích let vyplývá, že navzdory proběhlé velkoplošné kůrovcové kalamitě v minulých letech by nemělo dojít k výraznému snižování výhledu objemů těžeb v následujících až 30 letech.

V návrhové části dokument akcentuje opatření stanovující kroky ke zlepšení podmínek, které budou umožňovat vyšší využití dřeva ve stavebnictví s akcentem na lokální zdroje; zavedení motivačních ekonomických nástrojů pro podporu intenzivnější realizace dřevostaveb v rámci veřejného i soukromého sektoru; stanovení závazného minimálního podílu dřeva ve výši nejméně 20 % v rámci veřejných stavebních projektů; usilování o zavedení daňových úlev při výstavbě a užívání objektů ze dřeva. Surovinová politika pro dřevo také cílí do oblasti zachování lesa např. při stanovení množství odebírané lesní biomasy pro energetické účely na úkor vhodnějšího využití, i např. v oblastech využití odpadního dřeva; nastavení citlivé hranice mezi potřebami ochrany přírody a zajištění trvalé disponibility zásoby dřeva a nalezení možnosti sdružování soukromých a veřejných finančních zdrojů k podpoře využívání dřeva ve společnosti je dalším tématem podporujícím principy trvale udržitelné produkce.

Dokument ke stažení:

Materiál

Komise a Parlament schválily směrnici, která stanovuje, jak firmy mohou ověřit svá environmentální marketingová tvrzení. Firmy budou muset podat svá tvrzení ke schválení před jejich použitím, a to bude prováděno akreditovanými ověřovateli do 30 dnů. Pokud firmy poruší pravidla, mohou čelit sankcím včetně vyloučení z veřejných zakázek, ztráty příjmů a pokuty ve výši nejméně 4 % ročního obratu. Směrnice také stanovuje speciální pravidla pro porovnávací tvrzení a tvrzení týkající se uhlíkové kompenzace. Parlamentní zpravodajové zdůraznili význam transparentnosti a vědeckého ověření ekologických tvrzení, aby spotřebitelé mohli důvěřovat tržním praktikám a podnikům. Tento krok má za cíl ukončit rozšířené praktiky "greenwashingu" a poskytnout firmám nástroje k implementaci skutečně udržitelných postupů. Více ZDE

Evropští poslanci z Výboru pro životní prostředí přijali návrhy na revizi směrnice o odpadech, které zahrnují ambicióznější cíle pro snížení potravinového odpadu a rozšíření odpovědnosti výrobců na textilní produkty. Navrhují zvýšit cíle snížení potravinového odpadu na nejméně 20 % ve zpracování a výrobě a na 40 % na osobu ve spotřebě do roku 2030. Nové pravidlo také ukládá výrobcům textilních produktů povinnost hradit náklady na sběr, třídění a recyklaci textilního odpadu. Celý návrh bude nyní projednán v plénu a pokračování legislativního procesu se očekává po evropských volbách v červnu 2024. Více ZDE

Podle průzkumu „Energy transition consumer insights“, který provedla firma EY, jenž během tří let zkoumala názory téměř 100 000 spotře­bitelů z 21 trhů po celém světě, včetně Severní a Jižní Ameriky, Evropy, Asie a Tichomoří. Zjištění jsou alarmující: přestože 65 % respondentů uvedlo, že vědí, jak začít činit udržitelnou energii, pouze 26 % dobře rozumí pojmům jako obnovitelná energie a udržitelnost a ještě méně, 31 % je ochotno investovat více času a peněz do této oblasti. Více ZDE

První letošní číslo časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace (VTEI), který vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka (VÚV TGM), obsahuje řadu zajímavých článků. Jedním z nich je text s názvem „Přínosy a rizika využití kalů malých ČOV po zpracování kompostováním k produkci vybraných druhů zeleniny“. Prezentovaná studie byla zaměřena na prověření možných přínosů a rizik spojených s využitím kalů z domovních a malých ČOV dvou hlavních technologií (aktivační ČOV, kořenová ČOV) v rámci lokální cirkulární ekonomiky, a to jako zdroje nutrientů pro pěstování vybraných plodin po jejich zpracování kompostováním, které simulovalo podmínky domácího a komunitního maloobjemového kompostování. Cílem bylo ověřit možné účinky, a poskytnout tak informace pro rozhodování v procesu nakládání s těmito kaly. Více ZDE

Skládky v Dillí představují celosvětovou hrozbu coby ohniska emisí metanu

Skládky se nad Dillí tyčí jako monstrózní hory, na kterých hodují ptáci, mouchy, škůdci a krávy. Vydávají neodbytný zápach hniloby, napsal web The Guardian, s tím, že „hory odpadků“ jsou tak velké, že jsou vidět z celého města. Na skládkách končí denně více než 10 000 tun odpadu z Dillí. Vše od zeleninových slupek po skleněné lahve, plastové obaly, baterie, rozbité hračky a vyřazené oblečení. Skutečná hrozba, kterou skládky v Dillí představují, je však z velké části neviditelná. Satelitní data ukazují, že skládky indického hlavního města se staly globálním ohniskem emisí metanu. Více ZDE

Grónské ledové plochy se mění na skály i mokřady. Je to riziko pro životní prostředí, popisují výzkumníci

V Grónsku se objevuje nová vegetace na značně velkých plochách, na kterých předtím roztála ledová pokrývka. Tyto proměny představují riziko v podobě zvýšených emisí skleníkových plynů a stoupání mořské hladiny. Výzkum uvádí, že velké plochy ledu nahradily od 80. let 20. století neúrodné skály, mokřady a keřové porosty. Tento vývoj tak mění životní prostředí. Analýza satelitních záznamů ukázala, že během posledních třiceti let roztálo odhadem 11 000 kilometrů čtverečních grónských ledovců a ledové pokrývky. Více ZDE

Větrná energie na moři je jedním z klíčových směrů transformace polské energetiky

Energetický potenciál polské části Baltského moře je považován za jeden z největších v regionu a je odhadován na 33 GW. Větrná energie na moři bude mít obrovský dopad na energetickou bezpečnost Polska a bude hrát významnou roli při transformaci energetického sektoru. Energie z větrných elektráren v Baltském moři začne proudit do Polska v roce 2026. Do roku 2030 poskytnou větrné elektrárny kapacitu téměř 6 GW. Do roku 2040 chce mít Polsko instalováno 18 GW kapacity větrných elektráren v Baltském moři. Hlavní brzdou energetické transformace Polska je stav elektrické sítě. České firmy se mohou uplatnit v dodavatelském řetězci pro větrné elektrárny na moři a při výstavbě a modernizaci energetické sítě. Více ZDE

Více než 12 % emisí v Česku pochází z provozu budov. Toto číslo je nezanedbatelné, a různé subjekty už podnikají kroky, jak jej snížit. Motivace v tomto mají především velké korporace nebo realitní developeři, kteří se v mnoha případech zavázali ke snížení svých emisí, či dokonce k uhlíkové neutralitě. Většina moderních budov již používá pokročilé technologie pro zvýšení energetické efektivity, jako jsou zateplení, zelené střechy či rekuperace. Mnoho budov disponuje také vlastní výrobou energie ze solárních panelů. Většina provozovatelů budov ale zapomíná na jednoduchou možnost, která snižuje náklady i zátěž pro přírodu a nijak neovlivní komfort uživatelů budovy – údržba topných a klimatizačních zařízení (HVAC).

Údržba HVAC systémů vyžaduje ze strany provozovatele budovy pravidelné kontroly, u kterých se věnuje zvláštní pozornost provozním kapalinám. Jsou to totiž právě kapaliny, které udržují systém v optimální kondici a mohou přispět i ke snížení uhlíkové stopy a nákladů na provoz. „HVAC systémy se plní kapalinami na bázi glykolu, které v Česku vyrábíme, a také jako jediní ve střední Evropě recyklujeme a následně produkujeme další kapaliny s podílem recyklátu. Zákazník od nás může odebrat recyklovanou kapalinu pro svůj provoz, a snížit tak vlastní uhlíkovou stopu. Může nám také poslat vlastní použitou kapalinu k recyklaci, a ušetřit tak náklady na likvidaci odpadu. Kapalina, kterou přijímáme k recyklaci, ale musí splňovat určitá kvalitativní kritéria, a proto upozorňujeme všechny naše klienty, aby nezanedbávali údržbu HVAC systémů. Nemuselo by se to v konečném důsledku vyplatit,” říká Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC Oil.

Úspory díky podobnému přístupu přitom nejsou zanedbatelné. Z hlediska nákladů jde o finanční úsporu v řádech až desítek procent. „O recyklaci teplosměnných kapalin slyšely pouze jednotky facility manažerů, a tak často ani neví, že mají možnost poslat kapaliny na recyklaci. V nákladech tak ušetří i více než 50 % z ceny, kterou by platily za likvidaci. Likvidace je navíc velice náročná na životní prostředí – kapalina se buď spaluje, nebo penetruje do cementu, což jsou energeticky velice náročné procesy, a navíc často zcela zbytečné, protože kapaliny dokážeme velice efektivně recyklovat a znovu využít,” komentuje Jan Skolil.

Aby mohla společnost kapalinu k recyklaci přijmout, musí být dodaná v určité kvalitě. „Na klienty vždy apelujeme, aby zasílali vzorky kapalin v okruzích svých HVAC systémů k pravidelnému laboratornímu testování, aby pravidelně kontrolovali tlak ve ventilech a jednou za čas je otevřeli, aby se v nich nehromadily usazeniny,” doporučuje Jan Skolil. Tato údržba pomůže také udržet kvalitu fungování celého systému – snižuje náklady na energie a opravy systémů a prodlužuje jejich celkovou životnost. Použité kapaliny si navíc i udržují kvalitu, a když přijde čas na jejich výměnu, mohou být přijaté k recyklaci.

Samotná recyklace kapalin následně pomáhá snižovat uhlíkovou stopu kapalin a přispívá i k udržitelnějšímu provozu moderních budov. U větší kancelářské budovy tak použití kapalin s příměsí recyklátu může znamenat úsporu i několik tun CO2 ročně. „U jednoho z našich klientů jsme měnili kapaliny v HVAC okruhu pro budovu o podlahové ploše 70 000 m² našim produktem s 50% podílem recyklátu. Na základě výpočtu uhlíkové stopy produktu od LCA Studia jsme zjistili, že našim přístupem jsme snížili uhlíkovou stopu u tohoto konkrétního projektu až o 8,7 tuny. Tuto hodnotu si následně může provozovatel budovy vyreportovat a poskytnout také nájemníkům v budově pro jejich nefinanční reporting,” vysvětluje Olga Pleyer, specialistka vývoje v CLASSIC Oil.

Moderní budovy v sobě skrývají různé možnosti, jak více podpořit jejich udržitelné fungování. Základem je samozřejmě maximální využití energetické efektivity u stavby. Uhlíkovou stopu budov ale dokážeme ještě dál snižovat využitím moderních technologií a přístupů. Jedním z takových je právě využití recyklovaných kapalin, které nijak neovlivňují komfort uživatelů budovy, ale mohou zásadně snížit provozní náklady i dopad na planetu.

O CLASSIC Oil
CLASSIC Oil je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC Oil je největším českým výrobcem chladicích kapalin / antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, požadavky trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Z jakých částí světa dováží materiál či jestli je recyklovatelný. To jsou data, která dnes musí některé firmy dokládat zákazníkům a tím osvětlit míru ekologičnosti či zelenosti firmy. Některé průmyslové haly postavené před třiceti lety se budou co nevidět bourat, důvodem je také uhlíková stopa a udržitelnost. Více ZDE

V Uzbekistánu dnes začalo 14. zasedání smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (tzv. Bonnské úmluvy) a to s mottem „Příroda nezná hranice“.

Během pětidenní konference, které se aktivně účastní i česká delegace vedená Libuší Vlasákovou z Ministerstva životního prostředí, se bude diskutovat cílená ochrana stěhovavých druhů volně žijících živočichů, a to nejen ptáků, ale i ryb, savců a mořských živočichů celého světa.

Během konference dojde mj. ke zhodnocení plnění cílů Strategického plánu pro období 2015–2023 a schválení nového Strategického plánu na období do roku 2032. Zasedání projedná stav naplňování jednotlivých dohod a memorand i akčních plánů pro vybrané stěhovavé druhy. Velkou pozornost bude konference věnovat problémům mořských druhů, zejména jejich zachycení do volně plovoucích sítí, vlivu hluku, srážkám s plavidly, dopady hlubokomořské těžby a také znečištění moří. Připravuje se také diskuse o prioritách ochrany velkých kytovců a vymezení oblastí významných pro žraloky a rejnoky.

Samostatně se uskuteční debata nad přípravou Atlasu stěhovavých živočichů a prevence otrav stěhovavých ptáků. Konference projedná i problematiku vlivu světelného znečištění a úbytku hmyzu, který ohrožuje stěhovavé druhy. Témata jsou významná i z hlediska České republiky, která se na naplňování přijatých rezolucí podílí.

Zajištění účinné ochrany stěhovavých druhů může být totiž úspěšné pouze koordinovanou mezinárodní spoluprací. Stěhovavé druhy je třeba chránit na všech místech jejich výskytu, a to včetně migračních cest. Stále intenzivnější lidskou činností ubývá především přirozených míst pro hnízdění, mizí zdroje potravy, ale i místa k úkrytu a zastávky na migračních cestách, což jsou zejména mokřady.

Úmluva je zaměřená nejen na ochranu ptáků, ale i savců, suchozemských i vodních živočichů a jejich přirozeného prostředí. Z hlediska České republiky je zásadní zejména ochrana netopýrů, dravců a sov, stěhovavých vodních ptáků nebo například dropa velkého.

Indonéská vláda je pod tlakem populačního boomu a přetížení ostrova Jáva, pomyslného centra dění v zemi, nucena zefektivňovat nejen dopravní infrastrukturu, ale také urbanistickou koncepci. Jedním z projektů, který nabírá konkrétní obrysy, je stavba nového hlavního města Nusantara. Ačkoliv prim v investicích budou hrát asijské země, řada příležitostí především v sektoru smart city se otevírá také pro české firmy. Více ZDE