Sedimenty - Situace z pohledu správce vodotečí

Otázka možnosti využití sedimentů v praxi je jedním ze zásadních faktorů pro správu a údržbu vodních nádrží i toků. Tato povinnost je správcům stanovena zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, s důrazem na ustanovení § 49 o oprávnění správců vodních toků při správě vodních toků (péče o koryto vodního toku) a § 52 o povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků (odstraňovat předměty zachycené či ulpělé na těchto stavbách a zařízeních).

Znalost kvality sedimentu, jeho odborné posouzení zda sediment odpadem je či nikoliv, je natolik zásadní, že v konečném důsledku může vést k poznání, že realizace původního záměru správce není ekonomicky přijatelná, případně dokonce ani není možná. Bez detailní a komplexní informace o parametrálním rozboru vzorku sedimentu s jeho případným dalším posouzením v zásadě není možná zodpovědná příprava a realizace akce, jejíž součástí je nakládání se sedimentem. Současným kritériem z pohledu správce je také, aby tento přípravný proces byl úplný a ekonomicky efektivní.
Jako správci vodních toků a nádrží jsme ve spolupráci s příslušnými odbornými subjekty kladli vždy důraz na vydání prováděcích předpisů, ať byly samostatně připravovány různými resorty státní správy, nebo společně. Naší snahou bylo aktivně se podílet na jejich přípravě, připomínkovat tyto dokumenty, aby byly vydány v co nejpoužitelnější formě, umožňující jejich praktickou aplikaci.
Ani sedm let po vydání zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (k 1. 1. 2009) nebyla situace zcela koncepčně vyřešena. Novela zákona o odpadech byla sice vydána novelou zákona o hnojivech (č. 9/2009 Sb.), ale prováděcí předpis k § 2 odst. 2 písm. i) zákona o odpadech vydán vůbec nebyl. Nakonec bude vydán k novele zákona o hnojivech ve formě „hnojivové vyhlášky“. Stav bez tohoto předpisu byl již nežádoucí.
Využití sedimentů z údržby vodních toků v dikci zákona o odpadech na místě jejich vzniku je velmi obtížné a při externím předání sedimentu (k ještě ekonomicky přípustné technologii využití, tj. rekultivaci) znamená nutnost platby provozovateli externího zařízení, zvýšené náklady na dopravu a další. Využití sedimentů z vodních toků na příbřežních pozemcích je velmi často s ohledem na vlastnickou strukturu na délce upravovaného toku v dikci zákona o odpadech prakticky nemožné. Lze si běžně představit na 1 km toku i více než 10 majitelů, což by znamenalo 10 vlastníků zařízení k využívání odpadů, případně 10 zařízení na využití odpadu. Pokud někteří majitelé sídlí mimo ČR, je realizace dvojnásob obtížná.
Správci vodotečí vždy volali po vydání prováděcího právního předpisu. To, zda bude možné vždy aplikovat prováděcí předpis k zákonu o hnojivech, např. i pro malé vodní toky, není zcela jasné a nejbližší praxe snad na tyto otázky odpoví. Příloha č. 9 novely pravděpodobně přinese obecné řešení (zda je sediment odpadem nebo ne) s tím, že ochrana zemědělských půd bude zajištěna vyhláškou k zákonu o hnojivech. Otázku, proč musela být problematika nakládání se sedimenty řešena poslaneckým pozměňovacím návrhem, necháme však legislativcům a příslušným orgánům.

Ing. Vladimír Bláha
EMPLA, s. r. o.
E-mail: blaha@empla.cz
Ing. Miloslav Eliáš
ZVHS – oblast povodí Labe

Zdroj: OF 2/2009

Tabulka: Požadavky na obsahy škodlivin v sedimentech podle různých právních předpisů (mg/kg sušiny):

Požadavky na obsahy škodlivin v sedimentech podle různých právních předpisů (mg/kg sušiny)

Sestavila redakce.