Omezení

 

Omezení je jedním ze stěžejných nástrojů pro dosažení cíle vyšší ochrany lidského zdraví a životního prostředí. ECHA tak získává nástroj, kterým může regulovat látky reprezentující nepřijatelná rizika, a to tím že omezí jejich uvádění na trh nebo používání což může reprezentovat i úplný zákaz používání látky. Samotné omezení se může vztahovat na látku samotnou nebo obsaženou ve směsi či předmětu, ale také látku na kterou se nevztahuje povinnost registrace.

 

Návrh na omezení může podat jakýkoliv subjekt. Členské státy EU nebo ECHA pak může zahájit tzv. řízení o omezení. V případě vyhovění návrhu se musí do 12 měsíců vypracovat dokumentace k předmětné látce v podobě přílohy č. XV. Zde jsou obsaženy komplexní údaje zahrnující i rizika spojená s používáním látky, přínosy související s jejím omezením nebo socioekonomické studie.

 

K návrhu pak probíhá půlroční veřejná diskuse. Poté má výbor pro posuzování rizik (RAC) 3 měsíce na vyhodnocení veškerých obdržených informací a na přijmutí relevantního stanoviska. To přijme také výbor pro socioekonomickou analýzu (SEAC), ke kterému probíhá další veřejná konzultace. Finální stanovisko k návrhu omezení přijme výbor do 12 měsíců od zahájení první veřejné konzultace.

 

O tom zda bude látka podléhat omezení či nikoliv rozhoduje Evropská komise. Ta zváží a objektivně vyhodnotí obdržené informace. Do 3 měsíců od obdržení stanovisek předloží návrh na změnu seznamu omezení uvedených v příloze XVII nařízení REACH. Konečné rozhodnutí se přijme postupem projednání ve výborech, který probíhá pod dohledem členských států a Evropského parlamentu. V případě, kdy je omezení pro látku platné, pak se jim musí řídit plně všichni účastníci dodavatelského řetězce (výrobci, dovozci, následní uživatelé včetně maloobchodníků).