První letošní číslo časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace (VTEI), který vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka (VÚV TGM), obsahuje řadu zajímavých článků. Jedním z nich je text s názvem „Přínosy a rizika využití kalů malých ČOV po zpracování kompostováním k produkci vybraných druhů zeleniny“. Prezentovaná studie byla zaměřena na prověření možných přínosů a rizik spojených s využitím kalů z domovních a malých ČOV dvou hlavních technologií (aktivační ČOV, kořenová ČOV) v rámci lokální cirkulární ekonomiky, a to jako zdroje nutrientů pro pěstování vybraných plodin po jejich zpracování kompostováním, které simulovalo podmínky domácího a komunitního maloobjemového kompostování. Cílem bylo ověřit možné účinky, a poskytnout tak informace pro rozhodování v procesu nakládání s těmito kaly. Více ZDE

Skládky v Dillí představují celosvětovou hrozbu coby ohniska emisí metanu

Skládky se nad Dillí tyčí jako monstrózní hory, na kterých hodují ptáci, mouchy, škůdci a krávy. Vydávají neodbytný zápach hniloby, napsal web The Guardian, s tím, že „hory odpadků“ jsou tak velké, že jsou vidět z celého města. Na skládkách končí denně více než 10 000 tun odpadu z Dillí. Vše od zeleninových slupek po skleněné lahve, plastové obaly, baterie, rozbité hračky a vyřazené oblečení. Skutečná hrozba, kterou skládky v Dillí představují, je však z velké části neviditelná. Satelitní data ukazují, že skládky indického hlavního města se staly globálním ohniskem emisí metanu. Více ZDE

Grónské ledové plochy se mění na skály i mokřady. Je to riziko pro životní prostředí, popisují výzkumníci

V Grónsku se objevuje nová vegetace na značně velkých plochách, na kterých předtím roztála ledová pokrývka. Tyto proměny představují riziko v podobě zvýšených emisí skleníkových plynů a stoupání mořské hladiny. Výzkum uvádí, že velké plochy ledu nahradily od 80. let 20. století neúrodné skály, mokřady a keřové porosty. Tento vývoj tak mění životní prostředí. Analýza satelitních záznamů ukázala, že během posledních třiceti let roztálo odhadem 11 000 kilometrů čtverečních grónských ledovců a ledové pokrývky. Více ZDE

Větrná energie na moři je jedním z klíčových směrů transformace polské energetiky

Energetický potenciál polské části Baltského moře je považován za jeden z největších v regionu a je odhadován na 33 GW. Větrná energie na moři bude mít obrovský dopad na energetickou bezpečnost Polska a bude hrát významnou roli při transformaci energetického sektoru. Energie z větrných elektráren v Baltském moři začne proudit do Polska v roce 2026. Do roku 2030 poskytnou větrné elektrárny kapacitu téměř 6 GW. Do roku 2040 chce mít Polsko instalováno 18 GW kapacity větrných elektráren v Baltském moři. Hlavní brzdou energetické transformace Polska je stav elektrické sítě. České firmy se mohou uplatnit v dodavatelském řetězci pro větrné elektrárny na moři a při výstavbě a modernizaci energetické sítě. Více ZDE

Více než 12 % emisí v Česku pochází z provozu budov. Toto číslo je nezanedbatelné, a různé subjekty už podnikají kroky, jak jej snížit. Motivace v tomto mají především velké korporace nebo realitní developeři, kteří se v mnoha případech zavázali ke snížení svých emisí, či dokonce k uhlíkové neutralitě. Většina moderních budov již používá pokročilé technologie pro zvýšení energetické efektivity, jako jsou zateplení, zelené střechy či rekuperace. Mnoho budov disponuje také vlastní výrobou energie ze solárních panelů. Většina provozovatelů budov ale zapomíná na jednoduchou možnost, která snižuje náklady i zátěž pro přírodu a nijak neovlivní komfort uživatelů budovy – údržba topných a klimatizačních zařízení (HVAC).

Údržba HVAC systémů vyžaduje ze strany provozovatele budovy pravidelné kontroly, u kterých se věnuje zvláštní pozornost provozním kapalinám. Jsou to totiž právě kapaliny, které udržují systém v optimální kondici a mohou přispět i ke snížení uhlíkové stopy a nákladů na provoz. „HVAC systémy se plní kapalinami na bázi glykolu, které v Česku vyrábíme, a také jako jediní ve střední Evropě recyklujeme a následně produkujeme další kapaliny s podílem recyklátu. Zákazník od nás může odebrat recyklovanou kapalinu pro svůj provoz, a snížit tak vlastní uhlíkovou stopu. Může nám také poslat vlastní použitou kapalinu k recyklaci, a ušetřit tak náklady na likvidaci odpadu. Kapalina, kterou přijímáme k recyklaci, ale musí splňovat určitá kvalitativní kritéria, a proto upozorňujeme všechny naše klienty, aby nezanedbávali údržbu HVAC systémů. Nemuselo by se to v konečném důsledku vyplatit,” říká Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC Oil.

Úspory díky podobnému přístupu přitom nejsou zanedbatelné. Z hlediska nákladů jde o finanční úsporu v řádech až desítek procent. „O recyklaci teplosměnných kapalin slyšely pouze jednotky facility manažerů, a tak často ani neví, že mají možnost poslat kapaliny na recyklaci. V nákladech tak ušetří i více než 50 % z ceny, kterou by platily za likvidaci. Likvidace je navíc velice náročná na životní prostředí – kapalina se buď spaluje, nebo penetruje do cementu, což jsou energeticky velice náročné procesy, a navíc často zcela zbytečné, protože kapaliny dokážeme velice efektivně recyklovat a znovu využít,” komentuje Jan Skolil.

Aby mohla společnost kapalinu k recyklaci přijmout, musí být dodaná v určité kvalitě. „Na klienty vždy apelujeme, aby zasílali vzorky kapalin v okruzích svých HVAC systémů k pravidelnému laboratornímu testování, aby pravidelně kontrolovali tlak ve ventilech a jednou za čas je otevřeli, aby se v nich nehromadily usazeniny,” doporučuje Jan Skolil. Tato údržba pomůže také udržet kvalitu fungování celého systému – snižuje náklady na energie a opravy systémů a prodlužuje jejich celkovou životnost. Použité kapaliny si navíc i udržují kvalitu, a když přijde čas na jejich výměnu, mohou být přijaté k recyklaci.

Samotná recyklace kapalin následně pomáhá snižovat uhlíkovou stopu kapalin a přispívá i k udržitelnějšímu provozu moderních budov. U větší kancelářské budovy tak použití kapalin s příměsí recyklátu může znamenat úsporu i několik tun CO2 ročně. „U jednoho z našich klientů jsme měnili kapaliny v HVAC okruhu pro budovu o podlahové ploše 70 000 m² našim produktem s 50% podílem recyklátu. Na základě výpočtu uhlíkové stopy produktu od LCA Studia jsme zjistili, že našim přístupem jsme snížili uhlíkovou stopu u tohoto konkrétního projektu až o 8,7 tuny. Tuto hodnotu si následně může provozovatel budovy vyreportovat a poskytnout také nájemníkům v budově pro jejich nefinanční reporting,” vysvětluje Olga Pleyer, specialistka vývoje v CLASSIC Oil.

Moderní budovy v sobě skrývají různé možnosti, jak více podpořit jejich udržitelné fungování. Základem je samozřejmě maximální využití energetické efektivity u stavby. Uhlíkovou stopu budov ale dokážeme ještě dál snižovat využitím moderních technologií a přístupů. Jedním z takových je právě využití recyklovaných kapalin, které nijak neovlivňují komfort uživatelů budovy, ale mohou zásadně snížit provozní náklady i dopad na planetu.

O CLASSIC Oil
CLASSIC Oil je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC Oil je největším českým výrobcem chladicích kapalin / antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, požadavky trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Z jakých částí světa dováží materiál či jestli je recyklovatelný. To jsou data, která dnes musí některé firmy dokládat zákazníkům a tím osvětlit míru ekologičnosti či zelenosti firmy. Některé průmyslové haly postavené před třiceti lety se budou co nevidět bourat, důvodem je také uhlíková stopa a udržitelnost. Více ZDE

V Uzbekistánu dnes začalo 14. zasedání smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (tzv. Bonnské úmluvy) a to s mottem „Příroda nezná hranice“.

Během pětidenní konference, které se aktivně účastní i česká delegace vedená Libuší Vlasákovou z Ministerstva životního prostředí, se bude diskutovat cílená ochrana stěhovavých druhů volně žijících živočichů, a to nejen ptáků, ale i ryb, savců a mořských živočichů celého světa.

Během konference dojde mj. ke zhodnocení plnění cílů Strategického plánu pro období 2015–2023 a schválení nového Strategického plánu na období do roku 2032. Zasedání projedná stav naplňování jednotlivých dohod a memorand i akčních plánů pro vybrané stěhovavé druhy. Velkou pozornost bude konference věnovat problémům mořských druhů, zejména jejich zachycení do volně plovoucích sítí, vlivu hluku, srážkám s plavidly, dopady hlubokomořské těžby a také znečištění moří. Připravuje se také diskuse o prioritách ochrany velkých kytovců a vymezení oblastí významných pro žraloky a rejnoky.

Samostatně se uskuteční debata nad přípravou Atlasu stěhovavých živočichů a prevence otrav stěhovavých ptáků. Konference projedná i problematiku vlivu světelného znečištění a úbytku hmyzu, který ohrožuje stěhovavé druhy. Témata jsou významná i z hlediska České republiky, která se na naplňování přijatých rezolucí podílí.

Zajištění účinné ochrany stěhovavých druhů může být totiž úspěšné pouze koordinovanou mezinárodní spoluprací. Stěhovavé druhy je třeba chránit na všech místech jejich výskytu, a to včetně migračních cest. Stále intenzivnější lidskou činností ubývá především přirozených míst pro hnízdění, mizí zdroje potravy, ale i místa k úkrytu a zastávky na migračních cestách, což jsou zejména mokřady.

Úmluva je zaměřená nejen na ochranu ptáků, ale i savců, suchozemských i vodních živočichů a jejich přirozeného prostředí. Z hlediska České republiky je zásadní zejména ochrana netopýrů, dravců a sov, stěhovavých vodních ptáků nebo například dropa velkého.

Indonéská vláda je pod tlakem populačního boomu a přetížení ostrova Jáva, pomyslného centra dění v zemi, nucena zefektivňovat nejen dopravní infrastrukturu, ale také urbanistickou koncepci. Jedním z projektů, který nabírá konkrétní obrysy, je stavba nového hlavního města Nusantara. Ačkoliv prim v investicích budou hrát asijské země, řada příležitostí především v sektoru smart city se otevírá také pro české firmy. Více ZDE

Evropská unie zavedla uhlíkové clo na dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů. Od října 2023 funguje přechodné období tohoto tzv. Mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích – CBAM [1]. Jde o zásadní nástroj, který nastavuje evropským průmyslovým odvětvím s vysokými emisemi skleníkových plynů spravedlivé podmínky s podniky ze států mimo EU, které nejsou v systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Cílem je, aby se dovezené zboží vyrovnávalo ceně za vypuštěný uhlík u domácí výroby. Podle CBAM měly firmy do konce ledna 2024 poprvé oznámit Evropské komisi dovoz produktů, na které se toto uhlíkové clo vztahuje. Vzhledem k technickým potížím s přihlášením do portálu ale bude možné požádat o dodatečné podání - a to do konce února 2024.

CBAM – laicky „uhlíkové clo“ je jedním z důležitých nástrojů, který ochrání vnitřní trh EU. V první přechodné fázi se dotýká pouze odvětví s vysokými emisemi uhlíku a vysokým rizikem úniku uhlíku. Konktrétně se to týká zejména těchto komodit a produktů ze třetích zemí: železa a oceli, hliníku, cementu, elektrické energie, vodíku a hnojiv.

„Velmi podporuji rozšíření i na další komodity. Je důležité, aby se produkty jako je železo, cement, ale třeba i minerální vata a další materiály včetně produktů z nich, vyráběly uvnitř EU. A pokud budou dováženy z jiných, mimoevropských zemí, tak na ně bude uvaleno uhlíkové clo, tedy CBAM. Toto považuji za správné řešení. Je potřeba takovéto produkty co nejvíce vyrábět uvnitř EU a podporovat evropské výrobce,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Zavedení CBAM je rozděleno do dvou fází. V první, přechodné, fázi je dovozcům dle příslušného nařízení EU stanovena od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2025 oznamovací povinnost. Při ní musí dovozci nebo nepřímí celní zástupci podat zprávu CBAM za každé čtvrtletí v případě dovozu zboží, na které se nařízení (příloha I nařízení 2023/956) vztahuje. První termín pro podání zprávy byl do 31. ledna 2024 za zboží dovezené v posledním čtvrtletí roku 2023. V minulých dnech se ale systém, ve kterém se zprávy CBAM podávají, a který spravuje Evropská komise, potýkal s technickými problémy.

„Problémy s registrem, který nespravuje Česká republika, ale EU, v některých případech znemožnily podání zprávy CBAM včas. Vzhledem k těmto problémům vycházíme firmám vstříc a mohou tak bez sankce požádat o opožděné podání až do konce února 2024,” zdůrazňuje ministr Hladík.

Druhá fáze, tedy plné fungování mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích se uplatní od roku 2026. Nyní podniky Evropské komisi zasílají pouze oznamovací zprávy CBAM. Povinnost platit za dovoz komodit ze třetích zemí pak firmy čeká od 1. ledna 2026 – dovozci budou muset nakupovat tzv. certifikáty CBAM v takovém množství, aby pokrylo emise vypuštěné při výrobě tohoto dováženého zboží ve třetích zemích.

Jak podat zprávu o dovozu portálu CBAM

Přímo v portálu CBAM je zpřístupněna funkce požádat o opožděné podání zprávy (tlačítko Request delayed submission), kterou naleznete v sekci My Quarterly Reports (Moje čtvrtletní zprávy). Po kliknutí na toto tlačítko je nutné zvolit důvod opožděného podání. Do konce února můžete zvolit možnost technical error (technické potíže). Druhá možnost (Requested by NCA) bude dostupná až do 31. července 2024, bude ale vyžadovat komunikaci s Ministerstvem životního prostředí v rámci opravného řízení pro přidělení referenčního čísla, které budete potřebovat pro vytvoření zprávy. Opravit nebo doplnit již podanou zprávu můžete sami až do 31. července 2024.

Pokyny k vyplňování CBAM

Podrobné pokyny k vyplňování zpráv CBAM naleznete na našich stránkách a zde zveřejněných dokumentech ke stažení.

O všech aktuálních informacích pravidelně informujeme osoby na našem kontaktním seznamu. V případě zájmu o aktuality se prosím obraťte s žádostí o zařazení na tento seznam na adresu CBAM_ETS@mzp.cz. Na tuto emailovou adresu se také můžete obrátit s Vašimi dotazy ohledně zprávy CBAM nebo s problémy při jejím vyplnění.

Poznámky: [1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/956 (více zde) zavádějící Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, anglicky Carbon border adjustment mechanism (CBAM). Jedná se o zásadní součást balíčku „Fit for 55“ - souboru návrhů na aktualizaci stávajících právních předpisů EU k zajištění toho, aby politiky EU byly v souladu s cíli EU v oblasti klimatu (snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 %).

Další španělský region zavádí kvůli suchu a nedostatečným srážkám opatření na regulaci spotřeby vody. Úřad, který má tuto problematiku na starost v Andalusii, v sobotu stanovil strop pro spotřebu vody v půlmilionové Málaze či na části turisticky oblíbeného pobřeží Costa del Sol, píše deník El País. Kvůli suchu tento měsíc vyhlásilo stav nouze Katalánsko.

Katalánsko a Andalusie jsou dva španělské regiony, kde jsou problémy se suchem největší. Například v Málaze byl loňský úhrn srážek nejnižší od roku 1961, kdy se začal tento údaj soustavně sledovat. "Jsme v extrémní situaci," řekl šéf andaluského regionu Juan Manuel Moreno. V Katalánsku jsou pak na minimálních hodnotách nádrže, které například zásobují Barcelonu.

Úřad, který se suchem zabývá, rozhodl, že v části regionu se spotřeba vody musí snížit na 160 litrů vody na obyvatele. Spotřeba pro průmyslové využití má klesnout o 20 procent. Podle deníku El País by se poklesu spotřeby vody mohlo dosáhnout nižším tlakem ve vodovodech.

Podobná opatření zavádí od 1. února na velké části svého území i Katalánsko, kde se omezení týkají zhruba šesti ze 7,5 milionu obyvatel. Vedení regionu počítá s limitem na spotřebu a omezilo či zcela zakázalo používání vody pro účely, které jsou považovány za zbytné, jako zalévání parků, napouštění bazénů či mytí aut.

Předložený návrh reaguje na požadavky směrnice CER (směrnice EP a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů), a vyjímá problematiku kritické infrastruktury z krizového zákona a předkládá nový samostatný zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, ve kterém jsou zapracovány jak požadavky směrnice CER, tak i zkušenosti z dosavadní aplikační praxe krizového zákona v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Součástí novelizačního balíku je také komplexní revize krizového zákona, kde je reagováno na konkrétní poznatky z posledních velkých krizových stavů (COVID, migrační vlna či tornádo). Stávající systém opatření ukládaných v rámci krizových stavů se ukazuje v některých ohledech jako zastaralý a nedostatečně schopný reagovat na moderní či zcela nepředvídatelné události a hrozby, včetně řešení situací, které následují po skončení bezprostředního dopadu dané krizové situace.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová zpráva
• Platné znění
• Příloha
• RIA
• Rozdílová tabulka
• Srovnávací tabulka

Ke klíčovým důvodům Aktualizace Koncepce zavádění metody BIM v ČR náleží rozšíření konceptu BIM z původního zaměření na informační modelování staveb (Building Information Modelling) na širší oblast managementu informací o stavbách (Building Information Management), včetně jejich souvislostí a vazeb v rámci vystavěného prostředí.

Koncepce BIM poskytuje stavebnictví jasně formulovanou strategii rozvoje a digitalizace procesů tak, aby na ně mohly navázat subjekty podílející se na digitalizaci navazujících agend veřejné správy. Standardizace tvorby, správy a výměny informací o stavbách během celého životního cyklu urychlí a zkvalitní postup přípravy, provádění, užívání a provozování staveb a uspoří související náklady. Koncepce BIM stanovuje cíle a navazující opatření potřebné pro běžné a efektivní využívání managementu informací o stavbách v České republice. Platná východiska Koncepce lze shrnout v následujících bodech:

• strategický význam stavebnictví pro hospodářství České republiky,
• omezená digitalizace odvětví se stagnující mírou produktivity práce,
• systémové nedostatky v procesu výstavby vedoucí k nižší efektivitě vynaložených veřejných financí a vyššímu finančnímu riziku kvůli možným nepředvídatelným překročením výdajů,
• opožděné dodávky staveb veřejné infrastruktury a dodatečné změny dokumentace staveb,
• efektivita BIM pro naplnění principů udržitelné výstavby v celém životním cyklu stavby,
• význam BIM pro stavebnictví srovnatelný s digitalizací průmyslu,
• efektivnější výstavba a správa staveb,
• posun od fragmentace procesů v životním cyklu staveb ke spolupráci,
• omezení lidských chyb během přípravy a provádění stavby, které ve svém důsledku vedou k překročení plánovaných nákladů na stavbu,
• zvýšení transparentnosti využívání veřejných finančních prostředků,
• nezbytnost užší spolupráce všech zúčastněných stran spojené se vzájemnou důvěrou.

• Materiál
• Důvodová zpráva
• Platné znění
• Příloha
• RIA
• Rozdílová tabulka
• Srovnávací tabulka

Odpovědnost architektů nikdy nebyla tak zásadní jako dnes. Čelíme klimatické krizi, přírodním katastrofám a nepředvídatelným událostem. Téměř 40 % globálních emisí uhlíků způsobuje stavebnictví. Máme omezené množství času, peněz i zdrojů. Proto je nezbytné hledat nové a udržitelné způsoby, jak vytvářet architekturu, která reflektuje potřeby společnosti, využívá dostupné materiály a reaguje na místní komunitu, ekonomiku i životní prostředí. Architekturu, která je etická, odpovědná a dbá na naši budoucnost.

Výstava A Lot With Little v pražském CAMPu. která potrvá do 3. března. představuje práci architektů z celého světa, kteří se zabývají udržitelným řešením v oblasti bydlení, vzdělávání, transformace budov a pomoci při živelních a jiných pohromách. Nabízí projekty se sociálním rozměrem, které mají pozitivní dopad nejen na životní prostředí, ale i místní komunitu. Architekti, jejichž tvorba je zde vystavena, při své práci využívají participaci a nebojí se odvážných, ale cenově dostupných řešení. Nedostatek finančních zdrojů totiž vyvažují svou kreativitou.

Škála projektů je pozoruhodně různorodá: sociální bydlení na předměstí Barcelony, venkovské školy v peruánské Amazonii, dětské rehabilitační centrum v paraguayském Asunciónu, nouzová obydlí pro bangladéšské bezzemky, ale i škola architektury v Nantes od laureátů Pritzkerovy ceny Lacaton & Vassal nebo technologický kampus na břehu jezera Turkana v Keni od Kéré Architecture. Jednotlivé projekty sledují diváci prostřednictvím multikanálové filmové instalace. Filmové záběry zachycující realizace v běžném provozu doprovázejí rozhovory se samotnými architekty.

Širokoúhlá projekce zve na neobyčejnou cestu kolem různorodého, komplexního světa. Návštěvníci proplouvají rozdílnými zeměpisnými, kulturními, sociálními i ekonomickými kontexty a objevují problémy, s nimiž se potýká současná architektura.

Udržitelnost je výrazný trend ve všech oblastech ekonomiky, ostatně s ohledem na životní prostředí bude i čím dál více potřeba. Stoprocentní využití přírodních materiálů a jejich recyklace můžou obrovsky přispět ke snížení nejen uhlíkové stopy. Málokdo si ale umí představit, jak přesně se udržitelnosti dá dosáhnout třeba ve výrobě nábytku. Nově se to ve výjimečně všestranném a kreativním provedení budou učit studenti na Lesnicko-dřevařské fakultě Mendelovy univerzity, která otevírá studijní program Biomateriály. První studenti na něj nastoupí od příštího akademického roku. Více ZDE

V roce 2022 činil objem komunálního odpadu vyprodukovaného na osobu v EU 513 kg, což bylo o 19 kg na osobu méně než v roce 2021 (532 kg) a o 46 kg více než v roce 1995 (467 kg). Množství vyprodukovaného komunálního odpadu se značně lišilo mezi jednotlivými členskými státy EU. V roce 2022 největší množství komunálního odpadu vyprodukovali občané Rakouska (827 kg na osobu), Dánska (787 kg) a Lucemburska (720 kg). Nejméně odpadu bylo vyprodukováno v Rumunsku (301 kg), Polsku (364 kg) a Estonsku (373 kg). Pokud jde o recyklaci, EU zaznamenala průměr 249 kg na osobu, což je pokles oproti průměru 264 kg na osobu v roce 2021. Více ZDE

Na jedné z nejdůležitějších globálních obchodních cest to v posledních měsících značně drhne. V Panamském průplavu není už od loňského podzimu dostatek vody, musí omezovat provoz a jeho vlastníka to stojí stovky milionů dolarů. Země kolem Panamy vycítily příležitost a nabízejí alternativy lukrativního spojení Pacifiku s Atlantikem. Ve hře jsou nové železnice napříč Latinskou Amerikou, futuristický vlak maglev, ale i zbrusu nový průplav. Více ZDE

Rada hl. m. Prahy na svém pondělním jednání schválila uzavření Smlouvy o spolupráci s Pražskou vodohospodářskou společností a.s. ohledně vybudování Nátokového labyrintu - levý břeh, který je další etapou projektu celkové přestavby a rozšíření Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV) na Císařském ostrově. Společnost na základě této dohody zajistí kompletní realizaci tohoto záměru, konkrétně veškerou inženýrskou činnost a také technický dozor.

„Uzavíráme smlouvu na Nátokový labyrint na levém břehu Vltavy v Ústřední čistírně odpadních vod na Císařském ostrově. Pro život v moderní metropoli jsou tyto stavby nutné, ačkoliv nejsou na první pohled vidět. Předpokládaný termín začátku realizace je do jednoho roku od podpisu a odhadovaná doba stavby pak bude následně 34 měsíců,“ říká radní hl. m. Prahy pro oblast infrastruktury Michal Hroza.

Tento záměr schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy svým usnesením 14. prosince 2023. Kromě toho už loni v srpnu pověřili pražští radní Pražskou vodohospodářskou společnost a.s. uskutečněním etapy nazvané Stávající vodní linka, která je také součástí dlouhodobého projektu celkové přestavby a rozšíření ÚČOV. Vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby se výstavba obou etap uskutečnila v souběhu a s ohledem na prostorovou stísněnost Císařského ostrova, musí být zajištěna jejich koordinace.

Proto dnes Rada hl. m. Prahy pověřila na základě Smlouvy o spolupráci Pražskou vodohospodářskou společnost a.s., aby zajistila výstavbu také aktuální etapy Nátokový labyrint - levý břeh. Konkrétně by měla společnost zajistit veškerou inženýrskou činnost, včetně zajištění výběrového řízení na zhotovitele díla nebo činností spojených s prováděním stavby, a dále také technický dozor.

Hlavní přiváděcí kmenové stoky B a D, které na ÚČOV přivádějí odpadní vody z levého břehu Vltavy, jsou umístěny vertikálně níže než hlavní kolektor stok ACK. Odpadní vody z kmenových stok B a D se tak v současné době čerpají čerpací stanicí spodního horizontu, která je umístěna na prostorově omezeném Císařském ostrově.

Aktuální investiční akce tak umožní vybudovat novou šnekovou čerpací stanici BD, kterou budou odpadní vody z kmenových stok B a D čerpány přímo na hrubé předčištění stok ACK před nátokem na hlavní čerpací stanici ÚČOV. Zároveň se také zvýší zhruba o 50 % hydraulický nátok, který je v současné době limitován hydraulickou kapacitou shybky BD.

O rozvoji spalovny chce mít Brno s ohledem na dotaci jasno do konce června

Rozvoj brněnské spalovny je stále ve fázi prověřování variant. Jasno musí být do konce června, pokud chce město čerpat schválenou dotaci na stavbu třetího kotle z ministerstva životního prostředí. Na více informací čekají také zástupci jihomoravských obcí, odkud se odpad v Brně zpracovává. Bez rozšíření spalovny se obávají až dvojnásobného zdražení svozu odpadu. Více ZDE